Zelenkovi ‚návštěvníci‘ skvěle baví. Autor Da Vinciho umí zacházet i s fekálním humorem

Dramatik a režisér Petr Zelenka spolupracuje s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích už přes deset let, pro soubor napsal i několik her (například Očištění, Fuk, Job interview) a ani na „otáčku“ nerežíruje poprvé, před pět lety zde uvedl Psa baskervillského. Tentokrát jde o původní hru, pod níž je podepsaná i dramaturgyně Olga Šubrtová. Zápletka komedie Da Vinci je dobře vymyšlená a rozvíjená s citem pro vtipné pointy a co víc: ostře nasazené tempo udrží a přitom není v komediálních situacích přepálená.

Vtipná komedie i vizuálně atraktivní inscenace

Poetika textu i inscenace nezapře autorův styl, jeho zálibu v groteskních až skurilních záležitostech, evidentně ho život slavného renesančního umělce v tomto směru dobře inspiroval. Zelenka vlastně napsal apokryfně laděný příběh o zapáleném kunsthistorikovi Silviovi (Martin Pechlát), který je společně s manželkou Claudií, jinak zubařkou (Dana Verzichová) omylem přenesen ze současnosti do Milána roku 1499, tedy do doby vlády Lodovica Sforzy. A to sice ve chvíli, kdy manželství je v krizi a rozvod na dohled. 

Hádající se pár se nejdřív domnívá, že se ocitl v televizní soutěži, jsou překvapení, že nemají signál na mobilu a vzniklou situaci mají za pitomější variantu Pevnosti Boyard. Vladař a jeho dvořané je zase považují za komedianty a v těchto střetech současné doby s renesancí se vesele odvíjejí další peripetie, přičemž si autor jako vždy ve svých textech pohrává s jazykovou rovinou. 

Přenos současného výraziva a módních výšplechtů do minulosti případně vtipné narážky na známá fakta (Michelangelo by to zvládl lépe a da Vinci hodně prokrastinoval) jsou zdrojem dobrého humoru a není pochyb o tom, že autor umí zacházet i s tím hrubozrnným, či chcete-li fekálním, týkajícím se vyměšování a hygieny vůbec. O ten si samozřejmě středověk přímo říká, jen je důležité nepřekročit míru a jen přiměřeně popíchnout nikoliv dokola rozpatlávat a to Zelenka opravdu zvládá dobře. 

Na podobném principu vznikla kdysi úspěšná francouzská komedie, když se chodbami času protlačil feudál a jeho sluha a potkali své potomky. Zelenkova komedie je jiná v tom, že těží z historických reálií a osudů známých osob z historie - konfrontuje je s jejich budoucností a návštěvníci z 21. století zase objevují „jak to bylo ve skutečnosti“.

Divácky vděčné mezihry

Tvůrci dobře vědí jaký žánr je letní produkce a tak vedle linky příběhu a činoherně pojatých situací kladou důraz na divadelnost a celkovou vizuální atraktivitu inscenace. Ať už jde o světelný design, efektní videoprojekce na letohrádek Belárie nebo o akrobatické výstupy. Obrazy kejklířů s ohni, závěsná a pozemní akrobacie (například v kole zvanému cyr wheel) působí jako odlehčující a také divácky vděčné mezihry.

A pak tu jako pokaždé hraje zámecký park a jeho atmosféra, překvapivé změny, které „otáčko“ nabízí. Jakkoli na jeviště zvířata nepatří, živý kůň zde může kráčet docela volně. Leccos z výtvarné výbavy inscenace se odvíjí od da Vinciho vynálezů jako například světélkující křídla, s nimiž tančí dívky na vévodské svatbě.

Nesluší se prozrazovat vyústění zápletky, tak aspoň pár detailů z děje. Martin Pechlát a Dana Verzichová jsou jako Silvio a Claudie sehraní partneři, on je trochu bloumák a idealista. Není specializovaný na období renesance, ale na Rubense, přesto však před mistrem Leonardem padá do mdlob. Toho Pavel Oubram ztvárnil jako horečnatě zvídavého ale také roztržitého génia, který nestíhá plnit slíbené objednávky. Claudie se jako zubařka ve středověku dobře zabydlí a s úspěchem léčí zanedbané ústní dutiny.

Jedna z nejhezčích scén, je když jako anestetikum používá konopí a vévoda ( Ondřej Veselý) se svým tajemníkem (Filip Kaňkovský) se před jejím zákrokem parádně „zhulí“. Pak je tu ještě popletený mág Zoroastro (Tomáš Kobr), který celou šlamastiku způsobil, Da Vinciho famulus a milenec Salai (Pepa Honzík), odkopnutá vévodova milenka Cecília (Eliška Brumovská) a malou roli vdavek a sexu chtivé vdovy si hezky vyzdobila Daniela Bambasová. 

Do všeho se ještě zaplete inkvizice, ženská a mužská žárlivost a důležité místo tu má i da Vinciho obraz Dáma s hranostajem. Skloubit dobrý humor s opulentní, místy až revuální formou a dovést vše k účinné závěrečné pointě není jen tak a Zelenkovi se určitě podařilo. Da Vinci je v každém ohledu kvalitní letní plenérová produkce, která opravdu baví.