Cieslar vystudoval katedru filmové vědy na FF UK, od roku 1975 do roku 1989 pracoval ve filmovém čtrnáctideníku Záběr. Od roku 1990 učil na své domovské katedře. Z ní se později stala katedra filmových studií, který Cieslar od roku 1995 vedl. V roce 2003 se stal profesorem. Od loňského roku učil i na pražské Vyšší odborné škole publicistiky.
V roce 1990 začal spolupracovat s Literárními novinami a své eseje a články do nich psal až do loňského roku. Když na jaře z týdeníku odešla velká část její redakce, přešel s ní do nově vzniklého kulturního časopisu A2. Přispíval i do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, byl redaktorem filmového časopisu Iluminace.
Jiří Cieslar dostal v roce 2003 Cenu F. X. Šaldy za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky. V době normalizace redigoval nejdéle vycházející podzemní periodikum Acta incognitorum eruditorum, kam také psal své recenze na literární a filmová díla.
Vydal knihy Luis Buňuel (1985), Filmové zápisky (1991), Concettino ohlédnutí (1995), Viktor Kolář (2002), Hlas deníku (2004). Kromě několika set časopiseckých článků je autorem mnoha knižních předmluv a doslovů, podílel se na řadě českých i zahraničních filmologických sborníků. Přednášel na univerzitách v Paříži a v Londýně a byl členem Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI), kterou reprezentoval na řadě festivalů.
V roce 1990 začal spolupracovat s Literárními novinami a své eseje a články do nich psal až do loňského roku. Když na jaře z týdeníku odešla velká část její redakce, přešel s ní do nově vzniklého kulturního časopisu A2. Přispíval i do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, byl redaktorem filmového časopisu Iluminace.
Jiří Cieslar dostal v roce 2003 Cenu F. X. Šaldy za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky. V době normalizace redigoval nejdéle vycházející podzemní periodikum Acta incognitorum eruditorum, kam také psal své recenze na literární a filmová díla.
Vydal knihy Luis Buňuel (1985), Filmové zápisky (1991), Concettino ohlédnutí (1995), Viktor Kolář (2002), Hlas deníku (2004). Kromě několika set časopiseckých článků je autorem mnoha knižních předmluv a doslovů, podílel se na řadě českých i zahraničních filmologických sborníků. Přednášel na univerzitách v Paříži a v Londýně a byl členem Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI), kterou reprezentoval na řadě festivalů.
