„Nějaký čas už byl hrozně unavený. Odešel poklidně,“ uvedl právník Michel Godest. „Zdá se mi, že je celá Francie nešťastná,“ sdělil právník a Belmondův přítel stanici BFM TV. Belmondo v roce 2001 utrpěl mozkovou mrtvici, po níž částečně ochrnul a stáhnul se z veřejného života.
  |
Belmondo, fanoušky přezdívaný Bébel, se narodil 9. dubna 1933 na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine do rodiny sochaře a malířky. I přes kulturní rodinné zázemí ho však v mládí přitahoval víc sport než umění - věnoval se boxu, se kterým musel ale kvůli nemoci přestat. Následně se na třetí pokus dostal na pařížskou konzervatoř.
Belmondo se svou chuligánskou tváří nikdy neuspěje, uvedl tehdy jeden z jeho vyučujících. Pro diváky se stal neodolatelným právě pro svůj drsný vzhled, který umocňoval v mládí přeražený nos.
Jeho 50letou kariéru, za kterou natočil 80 filmů, v roce 1959 odstartoval snímek francouzské nové vlny U konce s dechem režiséra Jeana-Luka Godarda. Miláčkem několika generací se ale stal zejména díky filmům, v nichž spojil akci s humorem. V roce 2011 převzal na festivalu v Cannes čestnou Zlatou palmu za celoživotní dílo a čestný César z roku 2017. Jeho jedinou cenou za film je César z roku 1988.
Hercovým posledním snímkem je televizní dokument z roku 2015 přibližující jeho úspěšnou filmovou kariéru. Film Belmondo o Belmondovi je postaven na jeho rozhovorech se synem Paulem v místech, kde točil některé své nejslavnější filmy. Na stříbrném plátně se naposledy objevil v roce 2008 ve snímku Muž a jeho pes. Francouzští diváci se jeho filmů v kinech, televizi i nejnověji na streamovacích službách jako je Netflix nikdy nemohli nabažit, píše AFP.
Belmondo měl ze dvou manželství čtyři děti včetně Patricie, která v roce 1994 zemřela. Nejmladší Stella se narodila, když bylo hercovi 70 let.
