Karel Chaba byl znám jako malíř Prahy. Narodil se 3. srpna 1925 v Sedlci-Prčici na Benešovsku a vyučil se kuchařem. Ve výtvarném umění byl samoukem; jeho tvorbu ovlivnili malíři Jan Zrzavý, Karel Černý a Marc Chagall. Žil v Praze, kam přišel krátce po druhé světové válce. Pro dvacetiletého chlapce a začínajícího malíře znamenalo toto město vše, co hledal: křivolaká romantická zákoutí, atmosféru zapadlých uliček, plácků i poezii všedního dne s dvojicemi milenců a osamělými chodci. Spisovatel Bohumil Hrabal o něm říkal, že poprvé uviděl Prahu pohledem venkovského chlapce - a ten pohled mu zůstal.
"Vstoupil do historie naší malby jinými metodami, než je zvykem. Neměl školy, ale první výstavu mu uspořádali v roce 1960 ve slavném divadle D 34 Emila Františka Buriana, kde se dostal mezi tehdejší intelektuály," připomněl historik umění a znalec jeho díla František Dvořák před čtyřmi lety na zahájení výstavy k jeho osmdesátinám v pražském Obecním domě. "Vždycky mu však šlo spíše než o obraz Prahy o vyjádření svého vztahu k Praze," dodal.
V roce 1962 Chaba vstoupil do oficiálního svazu výtvarných umělců. Prý aby ho nezavřeli, neboť jinak by "podle nich" byl příživníkem. Tehdy také přesídlil z pražské Kampy na Malou Stranu. Vystavoval doma i v zahraničí, jeho díla jsou kromě jiných zastoupena i ve sbírce moderního umění Národní galerie v Praze. Kromě malování Chaba vytvořil například v roce 1993 pro Národní divadlo výpravu k opeře Jakobín od Antonína Dvořáka.
V Praze naposledy Karel Chaba vystavoval v Galerii U Lužického semináře předloni v únoru. V květnu 2001 vystavil poetické obrazy na zámku v Dobříši, tři roky předtím představil svá zákoutí v Uherském Hradišti. Podle Dvořáka se Chaba "jako jediný pokoušel učinit z Prahy zdroj niterné inspirace, vytvářet z jejího ovzduší obrazovou hmotu nečekaně nové poezie, transponovat architekturu Prahy v konstrukci, která není přímým napodobením skutečnosti".
