Zemřel režisér Dino Risi

Risi se v 50. letech stal jedním z velkých italských filmových režisérů, jemuž se dařilo hlavně v tvorbě situačních komedií. Jeho nejznámějším filmem je Vůně ženy. V jeho snímcích si zahráli například Sophia Lorenová, Vittorio Gassmann, Alberto Sordi nebo Ugo Tognazzi.

"Byl jedním z mistrů krásné a intenzivní éry italské komedie," prohlásil římský starosta Gianni Alemanno. Byl "svého druhu Billy Wilder po italsku", uvedl na své internetové stránce list La Repubblica.

"Jeho smrt mi způsobila velkou bolest. Jeho filmy byly krásné a legrační," řekla Sophia Lorenová.

"Režíroval s vlídnou moudrostí, a umožnil mi tak hrát i role, které byly mým protikladem," prohlásila další herečka Lea Massariová.

Poctu vzdávali Risimu i politici. "Dino Risi, který byl pozorným a kritickým pozorovatelem,... zanechal velmi osobní stopu v dlouhém období italského filmu," prohlásil italský prezident Giorgio Napolitano.

"Italský film ztrácí jednoho z otců zakladatelů," dodal ministr kultury Sandro Bondi.

Film místo psychiatrie
Nedostudovaný lékař Risi, narozený v Miláně 23. prosince 1916, propadl světu filmu už během svých studijních let, kdy se navzdory přání rodiny vzdal dalšího studia psychiatrie. Nejprve působil jako asistent režie, začátkem čtyřicátých let spolupracoval s pozdějšími režisérskými hvězdami Mariem Soldatim, Albertem Lattuadou a Mariem Monicellim.

Od natáčení krátkých dokumentů se pak dostal k práci na dlouhometrážních filmech. Prosadil se zejména jako režisér komedií a povídkových filmů. První úspěch se dostavil s komedií Poveri ma belli (Chudí, ale krásní; 1957). K většině svých filmů psal i scénáře.

Pro televizi natočil v roce 1989 remake slavného filmu Horalka, v němž po třiceti letech v titulní roli opět zazářila nestárnoucí Sophia Lorenová. V českých kinech šly také další jeho snímky jako První láska (1978) či Přízrak lásky (1981). Pro mnoho Italů je jeho vrcholným dílem road-movie Sváteční vyjížďka z roku 1962 s Vittoriem Gassmanem a Jeanem-Louisem Trintignantem. Ve filmu I Mostri (Strašidla) načrtl v roce 1963 v 19 povídkách kritický i zábavný obraz nectností italské společnosti.

"Z pohodlnosti označujeme tuto komedii za italskou, ale je univerzální," řekl o tomto slavném filmu kritik Valerio Caprara.

Ke stejnému tématu se Risi vrátil v roce 1977 ve snímku Nová strašidla, do něhož natočil ale jen pět epizod. Dalšími přispěli Mario Monicelli a Ettore Scola. Risiho nejznámějším dílem se však stalo komediální drama Vůně ženy (1974) s Gassmanem a Agostinou Belliovou, za které byl nominován na Oscara. Gassman dostal za tuto úlohu v roce 1975 cenu za herecký výkon na festivalu v Cannes. Americký remake Vůně ženy, který natočil režisér Martin Brest s Al Pacinem, již Oscary v roce 1992 získal.

Za svou více než půl století trvající kariéru Risi režíroval nebo se jinak autorsky podílel na více než osmdesáti filmech. Jeho posledním dílem byla v roce 2002 televizní komedie Le Ragazze di Miss Italia (Dívky z Miss Itálie). Ve stejném roce obdržel Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách za celoživotní dílo.