Chantal Akerman (1950 - 2015)
Chantal Akermanová je ve světovém měřítku vedle Agnès Vardové nejvýznamnější ženou - režisérkou druhé poloviny dvacátého století. Je to poprvé, co bude v Česku uvedena ucelenější přehlídka jejích filmů včetně zásadního snímku Jeanne Dielman, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel, který figuruje mezi 50 nejlepšími filmy podle Britského filmového institutu. Přehlídka, kterou pořádá Zastoupení Valonsko-Brusel ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Francouzským institutem, proběhne od 31. března do 7. dubna v Kině 35 a v kině Ponrepo.
„V časech, kdy jsme všechny byly feministkami, pokoušely jsme se definovat, co to například je, ten ženský styl. Nemyslím, že by se nám to bylo povedlo. Jsou spisovatelé velcí a spisovatelé špatní, jediný rozdíl je, že špatní autoři to mají snazší, pokud jsou muži, než špatné autorky, protože nároky na ženy jsou vyšší. Na základě filmu Jeanne Dielmanová mne zaškatulkovali coby feministickou režisérku. Já jsem přitom žádný feministický film dělat nechtěla, chtěla jsem prostě natočit Jeanne Dielmanovou,“ prohlásila Chantal Akermanová v roce 2012.
Přehlídku předznamená projekce posledního filmu Akermanové Almayerovo šílenství z roku 2011, který uvede Kino 35 ve čtvrtek 31. dubna. Příběh vášně, ztráty a šílenství je natočený podle románu Josepha Conrada.
V kině Ponrepo začne přehlídka v pondělí 4. dubna filmem Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel z roku 1975. Režisérce bylo pouhých pětadvacet let, když natočila tento monument klasické filmové moderny, který dnes platí za nejvýznamnější belgický film vůbec. Film sleduje bez dramatických zvratů všední den ženy v podání Delphine Seyrigové, která si pravidelným přijímáním pánských návštěv ve svém omšele kultivovaném bruselském bytě přivydělává na živobytí, jinak ale vede zoufale nevzrušený život ovdovělé ženy v domácnosti, přes den sama, večer se svým téměř dospělým synem.
Chantal Akermanová při natáčení filmu o Jeanne Dielmanové.
Dalším snímkem bude Noc a den (1991), příběh trojúhelníku Jacka, Josepha a Julie.
Ve filmu Zajatkyně (2000) se Akermanová úspěšně pokusila převést na plátno „nefilmovatelný“ románový cyklus Marcela Prousta Hledání ztraceného času, konkrétně pátý ze sedmu románů - Uvězněná (1923). Ve filmu vymykajícím se módám své doby Akermanová osobitě navazuje na filmaře, kteří dovedli zobrazit uzurpátorskou posedlost obrazem milované bytosti, jako byli Antonioni (Identifikace jedné ženy) nebo Hitchcock (Vertigo). Hlavní roli ve filmu hraje Sylvie Testudová.
Přehlídku završí projekce prvního filmu Akermanové Skoč, mé město - hravého autobiografického dokumentu, na nejž naváže portrét režisérky nazvaný Nikam nepatřím, který v roce 2015 natočila Marianne Lambertová. „Chantal je v permanentním pohybu, jeden den v Paříži, druhý den v Bruselu, další zase v New Yorku. Tohle ustavičné tam-a-zpátky je, myslím, pro její život nezbytné. Jakmile se Chantal zastaví, je v nebezpečí,“ poznamenala autorka tohoto dokumentárního portrétu bezprostředně po jeho natočení.
