Hilde Berger (1946) studovala divadelní vědu ve Vídni, kde se podílela na vzniku avantgardní divadelní scény. Od konce 70. let působí také jako filmová herečka a scenáristka. Od roku 1997 do roku 2010 učila na katedře divadelních, filmových a mediálních studií na vídeňské univerzitě a na filmové škole HFF Potsdam Babelsberg. Je autorkou biografického románu „Smrt a dívka. Egon Schiele a ženy“, který je základem pro film Egon Schiele.
Vaše kniha a následně i filmový scénář se točí především kolem Egona Schieleho a jeho vztahu k ženám. Proč jste se rozhodla zaměřit se na tuhle stránku jeho života?
Kdo dnes zná ženy jménem Moa, Adele a Edith Harms, Gerti Peschka? O Wally Neuzil se mluví teprve od té doby, co se odehrálo restituční drama okolo toho obrazu. Sice můžeme obdivovat úžasné podobizny těchto žen, ale neznáme jejich jména ani osudy. Svým románem jsem chtěla ukončit anonymitu modelek, zároveň mě však zajímal společenský status žen, které – před sto lety – stály malířům jako modely aktů. Takže vyprávím o pěti různých ženách a jejich milostném vztahu k Egonu Schielemu spíše než o Schielem a jeho vztahu k ženám.
Navštívila jste někdy i Český Krumlov, kde Egon Schiele často pobýval a tvořil?Myšlenka napsat román, který se stal předlohou filmu, se zrodila v roce 2005 právě při návštěvě Schieleho muzea v Českém Krumlově. Tam jsem poprvé viděla historickou fotografii, na které jsou spolu vyfocení Wally Neuzil a Egon Schiele na procházce v Gmundenu u jezera Traunsee v roce 1913. Tam jsem také poprvé četla pár řádek o Wallyně životě. To ve mně vzbudilo zvědavost a začala jsem se pídit po informacích o této ženě. Rešerše mě pak dovedly i k Schieleho dalším modelkám. Pak to trvalo ještě několik let, než román v roce 2009 konečně vyšel.
Jak moc jste se musela ponořit do Schieleho života, když jste připravovala knihu?
Vídeňská Albertina vlastní rozsáhlou sbírku dopisů a jiných písemných dokumentů od Egona Schieleho nebo o něm. Kromě toho je tam 12 z jeho skicáků, které u sebe Schiele neustále nosil a do kterých nejen kreslil své přípravné studie, ale také pečlivě zaznamenával i průběh dne, dostaveníčka, finanční výdaje a své pohledávky. Existuje hojná sekundární literatura od jeho současníků, kteří popisují, jaký byl Egon Schiele jako člověk. Všechny scény v románu a scénáři vycházejí z biografických informací. Relativně hodně času a úsilí mě stálo dostat se k autentickému dokumentačnímu materiálu o ženách. Například existuje deník Schieleho manželky Edith, který vlastní Jane Kallir v USA a střeží ho jako poklad. V pozůstalosti Schieleho starší sestry Melanie Schusterové se nachází sbírka navýsost erotických fotografií aktů, na kterých nafotil Schiele svou švagrovou Adele. Že se tanečnice z nočních klubů Moa nakonec stala filmovou herečkou, jsem zjistila teprve během přípravy natáčení. A hrob Wally Neuzil byl v Sinji na Dalmatském pobřeží objeven letos, v květnu 2016.
Hilde Berger s režisérem Dieterem Bernerem.
Takže jste se hodně věnovala životopisným informacím a příběhům. Hovořily k vám i jeho obrazy?
Samozřejmě mě ke scénám inspirovaly i obrazy, zejména pózy, které ženy zaujímají. Edith se dlouho bránila nahá mu stát modelem. Když se k tomu konečně uvolila, vznikl v roce 1916 akvarel Liegende Entblößte – obraz, jenž vypráví příběhy, které stačilo opsat! Na mnoha kresbách aktů nedospělých dívek Schiele označil ženský pohlavní orgán nebezpečnou červenou barvou – když jsem pak našla autentické prameny, které popisují incestní sourozenecký vztah mezi „malou Gerti“ a jejím velkým bráškou, vznikly erotické scény z dětství, které jsou v mém románu.
Jaký vliv na Schieleho měly podle vás ženy? Jakou roli v jeho životě hrály? Objekt, inspirace, hnací motor ...
Na Schieleho měli vliv především muži: jeho podporovatelé jako Klimt a Roessler. Jeho sběratelé jako Reininghaus. Naslouchal názorům těch, na jejichž blahovůli byl finančně závislý. Vzorem mu byl vždy i jeho nepřítomný otec. Naopak ženy tu byly „pro něj“: staraly se o domácnost, prodávaly obrazy, stály mu modelem, pečovaly o něj a staraly se o jeho blaho a přežití. Přesto je však z obrazů patrné, jak velice každá z žen ovlivnila jeho styl. Moa například byla herečka pantomimy a vystupovala jako orientální tanečnice. V době, kdy se s ní Schiele přátelil, si vypracoval svůj typický styl. On i ona se tehdy zajímali o moderní tanec, tanečníka Nižinského, orientální estetiku, gesta duševně nemocných. Moa je jedinou z jeho partnerek, která sama sebe považovala za umělkyni a šla svou vlastní cestou. Je také jednou z mála, jejíž jméno napsal na každý obraz, na kterém ji zpodobnil.
Do českých kin vstoupí film 10. listopadu.
