Židi mají podvádět, Turci ubližovat. Aferim!, groteska v působivých obrazech

Rok 1835. Valašsko, součást pozdějšího Rumunska, křehce existuje uprostřed mocenských zájmů osmanské říše a Ruska. Moc drží především bojaři vládnoucí v jednotlivých oblastech a pravoslavná církev. Postavení poddaných je setrvale nejisté, nejhůře jsou na tom cikánští nevolníci, de facto otroci. Jeden takový bojarovi právě utekl, údajně se značnou sumou peněz, a v patách je mu spravedlnost. Ta má lehce komickou podobu rodinné dvojice, starého četnického mazáka Costandina a jeho syna – zelenáče.

Putování po stopách uprchlíka je mimo jiné příležitostí předat z otce na syna nejednu životní zkušenost. Jako diváci sledujeme nejen jejich cestu úchvatnou přírodou – skalisky, stepí, lesy i močály – zachycenou v působivých černobílých obrazech na pětatřicetimilimetrovém filmu, ale především spolu s nimi putujeme po mentální mapě oné doby a oněch míst. Myšlenkové proudy, kterými jsou postavy unášeny, jsou přitom zhusta podobné spíše nevábné stoce než průzračnému potůčku, který by možná někdo v minulosti hledal.

Slibovat divákům tohoto snímku humorný zážitek by nebylo úplně namístě (drastický je možno slíbit s čistým svědomím), přesto jsou v něm pasáže nabité hořkou groteskností. Ironický náboj má ostatně i titul Aferim! – tedy něco jako „Bravo!“. Situace, v nichž tento výraz ve filmu zazní, nejsou právě důvodem k velké hrdosti, měřeno alespoň dnešním pohledem.

Jednou z vrcholných scén je setkání dvojice četníků s kočovným popem, který jim poskytne sáhodlouhý odzbrojující výčet stereotypních předsudků o jednotlivých národech, pronášený s autoritativní jistotou nezvratné pravdy. „Každý národ má na Zemi jiný úkol,“ poučuje pop a jeho kázání stoupá po úbočích kopců k nebesům. „Židi mají podvádět, Turci ubližovat a my Rumuni milovat a jako praví křesťané trpět,“ praví mudrc, podle něhož jsou Cikáni koneckonců lidské bytosti, ovšem předurčené k otroctví. A Židé? - Ti prý lidmi ani nejsou.

Četník Costandin je přesvědčen, že své bližní miluje sdostatek: s lidmi prý jedná vlídně, netýrá je víc, než musí. Dokonce i cikánského uprchlíka, když ho posléze dostihne, by rád uchránil před smrtí nebo jiným příliš krutým trestem. Cikánského chlapce, kterého četníci chytí spolu s dospělým otrokem, se Costandin uvolí prodat na trhu, aby jej nemusel vrátit jeho původnímu pánovi, který by jej jistě zabil. Jsou to neduživé a málo platné zárodky humánního uvažování, které se rozpouštějí v celkovém morálním nastavení společnosti nasáklé krutostí, bezohledností, xenofobií a lhostejností vůči utrpení jiné lidské bytosti. Člověk otupělý krutostmi válek, morových ran a drsných poměrů obecně v sobě jen ztěžka hledá lidství, jak ho chápeme dnes.

„Nevím, který psycholog řekl, že osobnost je duševně zdravá pouze tehdy, když pochopí, odkud pochází, kde je a kam chce směřovat. Věřím, že to lze aplikovat i na společnost. Společnost nebude plně zdravá, dokud se upřímně nepostaví tváří v tvář své minulosti – ať je to minulost nedávná, nebo vzdálená,“ říká režisér Radu Jude, který scénář filmu částečně postavil na doložených historických skutečnostech. Divák, jenž si na konci filmu (právem) oddechne, že žije jindy a jinde, by se s tím pocitem neměl spokojit: civilizace je křehká a vývoj se ne vždy pohybuje jen směrem k něčemu lepšímu.