Tento prostor – jak je u nás typické – často měnil název podle režimu: za války byl pojmenován po vůdci sudetských Němců Konradu Henleinovi, poté nesl jméno Klementa Gottwalda. Po sametové revoluci se naštěstí Liberec rozhodl vrátit k původnímu označení, které upomíná na tradiční průmysl v této oblasti.
Soukenné náměstí propojuje s náměstím Dr. Edvarda Beneše, kde se nachází radnice (viz Orientace z 30. listopadu), Pražská ulice, dnes pěší zóna. Přes náměstí vede z Jánské ulice do ulice Fügnerovy tramvajová trať propojující liberecké nádraží s Lidovými sady a zoologickou zahradou. Tramvaj vedla dříve úzkou a strmou Pražskou ulicí nahoru přímo k radnici, jak připomíná fragment kolejí v její horní části.
Náměstí ztratilo svou tvář, když byla po válce odstraněna jeho jižní domovní fronta. Na volném k němu přiléhajícím prostranství vznikla pozoruhodná stavba nákupního střediska Ještěd podle projektu Miroslava Masáka (spolupráce Karel Hubáček) ve stylu japonského metabolismu. Později byla změněna na obchodní dům Tesco, tato firma ovšem objekt zbourala a nahradila novými budovami v původní stopě již dříve odstraněných domů, takže se náměstí opět uzavřelo. Vzniklo tu nové nákupní centrum a multikino podle projektu architekta Radima Kousala z ateliéru SIAL, žel, architektonicky průměrné. V prostoru Soukenného náměstí se nacházel i populární kruhový pavilon s prodejnou tabáku.
Rozlehlý palác
Pojďme se teď podívat na několik nepřehlédnutelných staveb, které tu dodnes stojí – tři z nich přímo na náměstí, čtvrtá v jeho bezprostřední blízkosti. První z nich je rozlehlý palác Dunaj, který si tu nechala v letech 1926–1928 vystavět německá pojišťovací společnost Donau.
Smíření v Liberci. Krajská vědecká knihovna stojí na místě nacisty vypálené synagogy, i ta se sem ale vrátila |
Její dva pražské paláce na nároží Národní třídy a Voršilské a na rohu Spálené a Purkyňovy ulice jsou dílem Kotěrova žáka z umprumu, pražského Němce Adolfa Foehra (1880–1943). Právě on byl investorem pověřen, aby navrhl i libereckou centrálu. Mohutná sedmiposchoďová stavba vyplňuje celý prostor mezi Fügnerovou a Revoluční ulicí na východní straně náměstí. Jde o typické Foehrovo dílo z této doby, slučující prvky neoklasicismu, konstruktivismu a expresionismu.
Foehr nebyl žádný velký avantgardista, nepoužil pásová okna, jako by to jistě udělali jeho mladší čeští kolegové. Obdobně postupoval i u svých pražských domů společnosti Donau. Nároží jsou zaoblená a dvě horní patra uskočená z líce fasády, takže se tu nacházejí průběžné terasy. V parteru najdeme obchody a nad nimi bývala proslulá kavárna a poté mléčný bar, který si ještě pamatuji.
Liberecký mrakodrap
Výraznou dominantou severní fronty Soukenného náměstí je stavba stojící na nároží Pražské ulice. Jedná se o obchodní dům firmy Baťa, navržený jeho dvorním architektem Vladimírem Karfíkem (1901–1996). Absolvent pražské techniky pracoval v pařížském ateliéru Le Corbusiera i u Franka Lloyda Wrighta v Chicagu a po návratu do Československa se stal – vedle Františka Lýdieho Gahury – nejvýraznější osobností zlínské architektury a mj. tvůrcem tzv. Baťova mrakodrapu.
V projekčním ateliéru obuvnické firmy v letech 1931–1932 vznikl i návrh libereckého obchodního domu (Karfík projektoval podobná zařízení i v Amsterdamu, Praze, Brně či Bratislavě). Parcela je to malá, a tak Jan Antonín Baťa poslal architekta vyjednávat s majitelkou sousední drobné stavby, zda by ji neodprodala. Jak mi Karfík kdysi vyprávěl, ta si postavila hlavu a Baťovu velkorysou finanční nabídku odmítla. Starý domek tam stojí dosud, ale architekt využil i nevelké plochy k projektu funkcionalistického domu s pásovými okny a bílými parapety z opaxitu (čs. patent na probarvené sklo), které nesly reklamní texty a večer svítily. Později je nahradila tmavá skleněná mozaika a nyní jsou z bílé omítky. V domě se celou dobu prodávaly boty, dnes opět pod původní značkou.
Nilský parník v Liberci. Obchodník opustil Egypt a zatoužil po domě, který by mu zemi připomínal |
Hned za rohem, v dolní části Pražské ulice najdeme další funkcionalistický obchodní dům, tentokrát firmy Brouk a Babka. Projektoval ho Gočárův žák z AVU a člen Devětsilu Jan Gillar (1904–1967). Krásně je řešen vstup s prostorovými výkladci, průčelí pak tvoří velké okno s pískovanými skly.
Konečně v letech 1936–1937 přibyla další dominanta náměstí. Na západní straně mezi ulicemi Široká a Barvířská byl vystavěn tzv. liberecký mrakodrap pro společnost Assicurazioni Generali a Moldavia Generali, dnes známý spíše jako palác Nisa podle kdysi populární kavárny. Stavba ve stylu moderního klasicismu s konkávní fasádou a velkou lodžiovou nikou s průčelím obloženým kamennými deskami je typickým dílem profesora pražské německé techniky Fritze Lehmanna (1889–1957). Na své využití však liberecká dominanta stále čeká.
