Tentokrát se podíváme na zdejší radnici na náměstí Dr. Edvarda Beneše (dříve Staroměstské náměstí). Historie tohoto libereckého náměstí je zajímavá: kdysi tu stála stará rychta, již kolem roku 1600 nahradila renesanční radnice, vystavěná dle projektu architekta Marka Spacia, s dominantní osmibokou věží, zakončenou makovicí. Ta se stala symbolem Liberce až do osmdesátých let 19. století.
Radnice však časem přestala vyhovovat potřebám prudce se rozvíjejícího průmyslového města, vedle Prahy a Plzně největšího v Čechách, navíc byla ve špatném stavu. Radní se proto v roce 1884 rozhodli vybudovat novou dominantu.
 |
Vedle staré budovy se o tři roky později začala stavět radnice nová a ta původní byla zbořena. Plány byly svěřeny významnému vídeňskému architektovi Franzi Ritterovi von Neumannovi (1844–1905), žáku a později i asistentovi prof. Friedricha von Schmidta, tvůrce vídeňské radniční budovy. Autor nové liberecké dominanty mimochodem projektoval také radnici ve Frýdlantu.
Dílo vídeňských mistrů
Neumann navrhl čtyřkřídlou stavbu ve stylu oblíbené severoněmecké renesance se čtvercovým vnitřním dvorem. Hlavnímu průčelí, obrácenému do náměstí, dominovala trojice věží, z nichž ta centrálně umístěná přesáhla šedesát metrů výšky. Z jejího ochozu je krásný výhled na město i okolí.
Noc v raketě. Ještědský vysílač se nerodil vůbec snadno a jeho architekt si prožil svoje |
Noblesní je i „zadní“ fasáda směrem k další tehdy nové dominantě města, divadlu od známé vídeňské dvojice Ferdinand Fellner – Hermann Helmer. Honosně byl pojednán i hlavní vstup s krásnou kovanou mříží, kterým se dostaneme do prostorného vestibulu a odtud na centrální schodiště, jehož stěny zdobí mramorové obklady. V mezipatře je velké vitrážové okno; jeho donátorem byl nejvýznamnější místní podnikatel baron Franz Liebieg, vedle dalších průmyslníků a místních cechů donátor celé stavby.
Ve druhém patře se nachází bohatě dekorovaný slavnostní sál, který se dochoval ve víceméně intaktním stavu. Budovu zdobí plastiky a fresky rakouských umělců Theodora Friedla (1842–1900), jenž ozdobil četné vídeňské stavby i Mahenovo divadlo v Brně, a malíře Andrease Grolla ml. (1850–1907).
V neorenesančním hávu. Liberecká radnice byla vystavěna dle projektu vídeňského architekta Franze von Neumanna v letech 1887-1893.
Vídeňská radnice.
Celá stavba byla dokončena v letech 1892–1893 a završena kovovou plastikou rytíře Rolanda na špici hlavní radniční věže. Navštívil ji pak i rakousko-uherský císař a český král František Josef I., který k občanům Liberce promluvil z balkonu nad vstupem (později odtud hovořil i neblaze proslulý šéf Sudetoněmecké strany SS-Obergruppenführer Konrad Henlein, po sametové revoluci pak i prezident Václav Havel). Z původního vybavení se zachovaly i interiéry jednacích sálů v prvním patře.
Do původní podoby
Na náměstí před budovou byla – a nyní opět je – stará kašna z 19. století s plastikou Neptuna. Tu v roce 1925 nahradila kašna nová od německého sochaře (a rodáka z Všerub u Plzně) Franze Metznera, po druhé světové válce zničená ruskými vojáky. Nedávno se sem proto navrátila původní Neptunova fontána, dočasně deponovaná na blízkém Nerudově náměstí. Po válce byla odstraněna také Rolandova socha z věže a nahradila ji rudá hvězda. Po roce 1989 tu byl osazen český lev, který je dnes ve vestibulu. I na špici věže se totiž vrátil legendární rytíř.
Obnovená socha rytíře Rolanda na hlavní věži liberecké radnice.
V nedávné době prošla stavba rekonstrukcí, ta jí vrátila původní lesk; jediným výraznějším novotvarem je prosklená výtahová šachta v rohu nádvoří. A další zajímavost: libereckým občanům se stýskalo po zbourané renesanční dominantě města, takže kopii staré radniční věže vkomponoval další významný Vídeňan, Friedrich Ohmann, do tělesa budovy městského, dnes Severočeského muzea, které bylo v devadesátých letech 19. století postaveno nedaleko odtud.
A ještě jedna důležitá stopa související tentokrát s ne tak dávnou minulostí. Poblíž nároží stavby je od roku 1990 umístěn bronzový reliéf ve tvaru tankového pásu od sochaře Jiřího Gdovína. Jsou na něm jména devíti libereckých občanů zabitých během ruské okupace v srpnu 1968.
Na výstavbě i výzdobě liberecké radnice se podíleli přední vídeňští umělci. Je dobré, že jejich dílo je obnoveno do původní podoby. Zastírat fakt, že Liberec byl v té době městem s převážně německou populací, jak se o to snažili politici v době komunistické diktatury, nebyl dobrý nápad…
Příště ještě v severočeské metropoli zůstaneme. Navštívíme jednu významnou stavbu v expresionistickém stylu – Strossovu vilu.
