Lidického faráře Josefa Štemberku čekala 9. června odpoledne povinná zkouška z němčiny na kladenské radnici. Když opouštěl vesnici a viděl blížící se kolony vojenských aut, měl chuť se vrátit, ale zkouška byla povinná, a navíc se ještě chtěl zastavit na úřadě a děkanství. Pln obav přijel na kladenskou radnici, kde se naposledy setkal se všemi svými kolegy.
Jeden z nich, P. František Tuček, vzpomínal: „Nezapomenu na rozpravu, kterou měl P. Štemberka před zkouškou s námi kněžími. Říkal asi toto: U nás v Lidicích se něco děje hrozného. Ve vesnici je spousta německých vojáků. Nevíme, co se na nás chystá. Bojím se, že se něco s námi stane.“
Ta nekonečná doba před prahem smrti neměla konce. Někteří vojáci se totiž zdráhali na lidického faráře vystřelit, nepomohla ani kořalka, zastřelit nevinného stařičkého kněze bylo i na ně příliš.
