První fázi razil nástup radikálních postav do vlády a stálé transformační akce na všech frontách. (“Trump se zbláznil do cel a zahájil obchodní válku.“)
Druhá fáze odkryla limity jeho působení. Začaly se ozývat soudy a ukázalo se, že Trump se jim nevzepřel. Administrativa jejich rozhodnutí zpochybňovala, ale zároveň je dodržovala.
Další fáze začala jeho cestou na Blízký východ, vnímanou jako velký úspěch. V regionu Trump působí jako muž, který ví, co dělá. K čemuž přispívá i fakt, že jeho domácí političtí rivalové působí spíše zmateně.
Greenwald to shrnuje. Odchází-li z Bílého domu Elon Musk, odnáší si i nevraživost, kterou si vysloužil za roli „prvního kámoše“. A přestane-li Trump skutečně stranit Putinovi, nastane velký pocit úlevy. Ale pozor, varuje sám. Trump je Trump a jiná fáze může začít za chvíli.
Kolize dvou eg jako balón bude mít následky. Trump a Musk neskončí jen u házení špíny |
Ve zklamání z pasivity Trumpovy opozice se s tím shoduje Gabor Steingart, německý novinář a vydavatel newsletteru The Pioneer Briefing. Do jisté míry mluví za Německo i nemalou část Evropy.
K celní válce napsal: „Jedno je jasné. Trump na rozdíl od Kennedyho není Berlíňan. Překvapivá a šokující je však lhostejnost, s níž tuto agresivní obchodní politiku vnímají i evropští přátelé v USA.“ Jednotně v tichosti, tak prý může znít jejich heslo. Hlavní washingtonské think tanky jako Brookings či German Marshall Fund, investiční banky na Wall Street či přední politici Demokratické strany pro své evropské přátele nehnou prstem.
V tom Steingart propadá pesimismu. Náhle všichni říkají: nekupujte od Evropanů. Toto je nový washingtonský konsenzus: od „my“ k „já“. „Dlouhá cesta na Západ“ (myšlena cesta pro Německo), o níž mluvil historik Heinrich Winkler, náhle končí. Ne v politickém ráji, jak se domnívali mnozí, ale ve slepé uličce.
Ale aby nebyl za hlasatele zkázy, Steingart svůj text končí otevřeně. Tento stav je novou realitou, nikoliv osudem. Bude na Evropě, jak svůj osud ovlivní.
Na hodnocení kancléře Friedricha Merze je ještě brzy. Ale diskusní téma dodal už ve vládním prohlášení, apelujícím na větší nasazení. Lidová mluva to převedla do otázky „Jsou Němci líní?“ a jí se na webu Der Spiegel chopil profesor ekonomické žurnalistiky Henrik Müller.
Ten to téma pokládá spíše za společenské či identitní než úzce ekonomické. Národohospodáři na číslech dokládají, že ekonomické zapojení Němců je vysoké, ale skutečně odpracovaná doba je krátká. Müller to nahlíží šířeji. Třeba z hlediska konfliktu mezi generací boomerů (lidé narození v letech 1955–1969, kteří začali pracovat dost pozdě, zplodili málo dětí a teď odcházejí do důchodu) a nastupující generací Z (při volbě zaměstnání balancují rovnováhu život–práce, ještě než začnou pracovat).
Píle, pořádek a přesnost jsou součástí německé identity. V tomto smyslu nelze říkat, že Němci jsou líní. Ale narůstá rozpor mezi kolektivním sebeobrazem a realitou. Jak z toho ven? Autor razí tři teze. Němci nemusí pracovat déle, ale inovativněji. Nejsou líní, ale přivykli prostředí, jež je k pracovnímu výkonu nepřátelské. Ač se očekávaná délka života výrazně prodloužila, společenské vzorce životních etap zůstávají velmi stabilní. „To nemůže dopadnout dobře,“ shrnuje Müller.
Německá kontrarozvědka prohlásila AfD za prokazatelně pravicově extremistickou |
U generace Z ještě zůstaňme. Už rok vychází najevo, že tito mladí jsou volební oporou radikální AfD (v USA Trumpa). Teď to zkoumala studie Bertelsmannovy nadace. V listu Die Welt o ní píše Sabine Menkensová s názorným titulkem: Osamělí, zklamaní, odpolitizovaní – proč se mladí obracejí zády k demokracii.
Studie se opírá o solidní sociologický průzkum pocitu osamělosti, který přiznává 45 procent mladých. Menkensová píše: „Stav osamělosti nastává, když sociální vztahy, které člověk má, neodpovídají jeho osobním přáním a potřebám. Podle průzkumů to platí zejména pro mladé od vypuknutí pandemie covidu.“
Je to korelace, čísly doložený vztah náhodných veličin. Není to kauzalita, příčinná souvislost. Nelze z toho vyvodit jasný závěr. Lze ale připomenout, že ne za vše mohou dezinformace. Že časem se můžeme setkávat s dalšími dopady covidu a boje proti němu pomocí uzávěr.
Vychází najevo, že mladí lidé z generace Z jsou v Německu volební oporou radikální AfD (v USA Donalda Trumpa). Jsou osamělí, zklamaní, odpolitizovaní. Od dob covidu.
