Originální tvorbě brněnského rodáka Adolfa Loose (1870–1933) jsme se na této stránce věnovali již mnohokrát. Představili jsme také jeho legendární „prostorový plán“ (německy Raumplan, anglicky Space Plan), tedy uspořádání prostor domu v různých úrovních, odpovídajících jejich vnitřní hierarchii.
Také už víme, že tento bouřlivák a novátor se v druhé dekádě minulého století obklopil ve Vídni skupinou mladých, většinou židovských architektů, z nichž mnozí se narodili na našem území. Byla to mnohdy významná jména: do této skupiny patřil třeba osecký rodák Rudolf Wels, olomoučtí Jacques Groag a Paul Engelmann, ve Falknově (dnešním Sokolově) narozený Kurt Unger nebo ze Strakonic pocházející Leopold Ehrmann. A významnou roli sehrál rovněž litovelský rodák Heinrich Kulka (1900–1971), na nějž se podíváme blíž.
Oblíbený žák
Heinrich Kulka studoval na vídeňské technice, ale tam nebyl spokojen, proto se zapsal do Loosových kurzů. Myšlenkami svého gurua byl nadšen a brzy se stal jeho významným spolupracovníkem. Zaujala ho zejména idea raumplanu, podílel se i na jeho aplikaci u Loosovy vily Rufer ve vídeňské čtvrti Hietzing.
V roce 1927 se stal dokonce podílníkem jeho studia. Svým učitelem byl tehdy poslán do Paříže, kde vedl jeho tamní ateliér, a účastnil se i práce na návrhu pobočky pánského krejčovského salonu Kníže nebo na Loosově domu dadaistického básníka Tristana Tzary na pařížském Montmartru.
Po návratu do rakouské metropole s Loosem spolupracoval například na dvojdomu v kolonii rakouského Werkbundu v Hietzingu (viz Orientace z letošního 8. června), Khunerově horské chatě v rakouském Semmeringu a nakonec i slavné Müllerově vile v Praze.
Loos v Nedvědici. Se jménem slavného architekta je pod Pernštejnem spojená záhada |
Po Loosově smrti dokončoval některé jeho práce, samostatně vytvořil i jeden z nejskvělejších příkladů raumplanu, Semlerův byt v Plzni (viz Orientace z 3. června 2023). V roce 1934 také projektoval další filiálku salonu Kníže, v Praze v ulici Na Příkopě.
Ta byla zařízena Loosem navrženým nábytkem, vytvořeným speciálně pro tuto firmu. Interiér přežil dokonce i komunistický režim (pod hlavičkou pánského krejčovství Adam), aby vzal částečně zasvé v 90. letech. Jeho fragment včetně kopií původních krystalických lamp je tam k vidění dodnes (nyní v rámci obchodu Havlíkova apotéka). V roce 1930 vydal Heinrich Kulka ve Vídni Loosovu monografii.
Až na Nový Zéland
Kulka také pracoval samostatně. Kromě návrhů pro Vídeň se věnoval i projektům několika rodinných domů na našem území, roku 1933 si dokonce otevřel v Hradci Králové filiálku. K jeho stavbám tak patří horský domek pro rodinu Teichnerovu v Železné Rudě, Kantorova vila v Jablonci a Holznerův dům v Hronově.
Největší z těchto staveb je činžovní dům Löwenbachovy rodiny v Hradci Králové, naproti vstupu do Ambrožova sboru od Josefa Gočára. Všechny tyto stavby nesou stopy Loosovy tvorby, počínaje samozřejmě prostorovým plánem a konče detaily, jako jsou zapuštěné vstupy, obložené nazlátlým travertinem.
Před nacistickým režimem prchal Kulka z Vídně nejprve do Hradce Králové, poté za dramatických okolností do Londýna a nakonec až na Nový Zéland. Po válce se do Československa na krátkou dobu vrátil, ale poté raději před další totalitou definitivně odjel na Nový Zéland, kde pak navrhl řadu staveb zejména v Aucklandu. I u těchto děl je patrný vliv jeho učitele, byť tu architekt reaguje na nové prostředí.
Elegantní palác vedle Prašné brány. Kdo opravdu navrhl Eskomptní banku? |
Heinrich, resp. Henry Kulka zemřel v roce 1971. Propagaci jeho nevšedního díla se dnes věnují Kulkovi potomci, s nimiž jsem byl také ve styku během jejich návštěv v Česku. Kulkově tvorbě se věnuje i současná vídeňská výstava Heinrich Kulka Raumplan s rozsáhlým katalogem z pera Adolpha Stillera. Expozice je až do 7. listopadu přístupná v budově Ringturm na Schottenringu, což je mimochodem zajímavá výšková stavba z půle 50. let od Ericha Boltensterna.
