Příběhy z pravěku jsou oblíbené a inspirativní. Stále se čtou knihy Eduarda Štorcha o lovcích mamutů. Stále jsou populární filmy s Jiřím Bartoškou coby lovcem Sokolem. Po době kamenné vládne i jistá nostalgie. Leckteří v ní vidí ztracený ráj z éry před neolitickou revolucí, která přinesla vynález zemědělství, ale i vlastnictví půdy, soukromý majetek a násilný boj o něj.
Měnící se svět. Poslední lovci a první zemědělci (nejen) ve východních Čechách. Muzeum východních Čech, Hradec Králové. Do 12. 11. 2023. |
Z nostalgie po ztraceném ráji éry lovců a sběračů čerpal i Egon Bondy v próze Šaman. Ještě loni ten pocit zachytil Petr Placák v autobiografické Škole od svatého Norberta (“slepá ulička lidstva, které se už v neolitu vydalo špatným směrem“). Kulturami žijícími v době kamenné – Austrálci – se inspiruje i výtvarník František Skála. A kontrasty neolitické revoluce dokáže využít i komerční filmová komedie. Ve filmu Bohové musí být šílení křovácký lovec Xi trefí šípem kozu a pak se diví, že někomu patří – bantuským černochům, kteří už žijí v poměrech zemědělství a soukromého majetku.
Mnozí se kochají érou, kdy lidé měli dost potravy i času, žili v souladu s přírodou a hojně se věnovali duchovnu. A že by to tak mohlo být opět, stačí se přestat honit za mamonem. Jen málokoho z nich napadne, co by si asi počali, kdyby v těchto podmínkách vážně onemocněli.
Toto vše oživuje – či uvádí na pravou míru – výstava v Muzeu východních Čech. Zaměřuje se na život v mezolitu, střední době kamenné, éře, jež předcházela nástupu neolitické revoluce a měla být oním ztraceným rájem. Regionálně vzato se soustřeďuje na východní Čechy a archeologické nálezy na jejich území, ale to patřilo právě v mezolitu ke značně osídleným a frekventovaným regionům Evropy. Výstava tudíž skýtá dost reprezentativní obraz života v době 10 až 5 tisíc let před Kristem. A také obraz toho, co jí předcházelo a co po ní následovalo.
Jak žili lovci a jak zemědělci
Vývoj osídlení sledoval vývoj klimatu. Mezolit začal s koncem doby ledové, kdy lidé obsadili i vyšší polohy, třeba Podkrkonoší. Výstava to vše dokládá pestrými materiály. Od věrných reprodukcí skalních maleb z jeskyně Altamira až po infotabule k vývoji klimatu, osídlení, technologií a kultury. Slovo kultura tu neplatí v úzkém smyslu.
Jde o různé aspekty od kultury přežití přes kulturu vývoje duchovního světa (i rituály pohřbů), kulturu odívání, obživy, obydlí. Prostě vše, čím žili lovci a sběrači předtím, než je kolem roku 5000 před Kristem vystřídali neolitičtí zemědělci s jinými návyky – každodenní práce, obdělávání polí, péče o domácí zvířata a podobně.
Výstižně to ilustruje rekonstruovaná postava neolitické hrnčířky zasazená do prostředí, ve kterém žila, pracovala, starala se o potřeby rodiny či širší komunity – kmene. Vidět v poměrech tomu předcházejících ztracený ráj vyžaduje dávku fantazie, ba sebezapření. Ale výstava vypovídající o podmínkách, v nichž žili naši nepřímí předkové, má hodně do sebe. Ukazuje život v době, kdy Čechy začaly patřit do jádra evropského osídlení.
