Lázně Luhačovice se nacházejí v malebné kopcovité krajině na Zlínsku. Vyvěrá tu řada minerálních pramenů, z nichž nejznámější je asi Vincentka. Celý areál patřil v devatenáctém století šlechtickému rodu Serényiů, ovšem od nich ho na přelomu devatenáctého a dvacátého století odkoupil lékař František Veselý (1862–1923).
Tento mecenáš a podporovatel lázeňství po koupi v Luhačovicích založil akciovou společnost, která lázně provozovala. A právě on sem pozval také slovenského architekta Dušana Jurkoviče, který tu v letech 1902–1907 vybudoval několik pozoruhodných staveb. Později na Jurkovičovu práci navázaly další významné osobnosti české architektury, ale ty si představíme v příštím dílu.
Lázně, kde se hovořilo převážně česky, to bylo u nás něco nového, takže si brzy získaly mezi Čechy, Moravany i Slezany značnou prestiž. Jezdil sem také Leoš Janáček, jejž dr. Veselý se svou chotí operní zpěvačkou Marií Calmou rovněž podporoval. Léčí se tu zejména pacienti s poruchami dýchacího ústrojí. Status města získaly Luhačovice až v roce 1936.
Fascinace lidovou architekturou
Dnes se tedy budeme věnovat slovenskému architektovi, který především dal luhačovickým lázním jejich charakteristickou podobu ve stylu Jurkovičova svérázného pojetí secese, které bylo ovlivněno nejen lidovou architekturou, ale také anglickým hnutím Arts and Crafts či vídeňskou tvorbou tamních secesionistů.
Dušan Jurkovič se narodil v roce 1868 v Turé Lúce. Studoval na vídeňské průmyslovce u prof. Camilla Sitteho, ale žádnou prestižní školu již poté neabsolvoval. Působil pak v Turčianském sv. Martinu a u stavitele Michala Urbánka ve Vsetíně.
Sluneční a říční lázně v Luhačovicích prošly rekonstrukcí. Ačkoliv se v nich už plavat nedá, vyžití je pestré |
Jurkoviče fascinovala lidová architektura, a i proto se podílel na tehdy populárních národopisných výstavách ve Vsetíně a v Praze. Tam se také spřátelil s architektem Janem Kotěrou. Na přelomu století získal Jurkovič několik zakázek, kde mohl uplatnit své znalosti lidové architektury ve spojení se secesními motivy: byly to chaty Libušín a Maměnka v Pustevnách na Radhošti, spolkový dům ve Skalici (jediná Jurkovičova stavba z tohoto období na jeho rodném Slovensku), přestavba statku Peklo u Náchoda, Bartelmusův dům tamtéž, křížová cesta na Hostýn, vlastní vila v Brně (tu je po rekonstrukci možno navštívit), přestavba a dostavba zámku v Novém Městě nad Metují a na Zbraslavi pro rodinu Bartoňů z Dobenína nebo dva rodinné domy v Praze (jeden z nich byl později k nepoznání přestavěn).
Pro svého přítele malíře Jožku Uprku zase upravil jeho statek v Hroznové Lhotě, který při své cestě do českých zemí navštívil i slavný francouzský sochař Auguste Rodin. Mimochodem, tento objekt je dnes bohužel v žalostném stavu.
Jurkovičův luhačovický dům
Ve své pozdější tvorbě se Jurkovič přiklonil k architektonické moderně, jak o tom svědčí jeho činžovní dům v Brně nebo chata na Dobrošově. Po první světové válce se Dušan Jurkovič přesunul na Slovensko, kde projektoval řadu staveb, pomníků a náhrobků. Jeho nejvýznamnější realizací se stal monumentální památník Milana Rastislava Štefánika na Bradle. Ve své tvorbě se – teď už coby starší pán – nevyhýbal ani konstruktivismu, to je třeba Kochovo sanatorium v Bratislavě či lanovka na Lomnický štít.
Dušan Jurkovič získal po druhé světové válce jako první architekt titul národní umělec. Zemřel v roce 1947. A hold mu kdysi složil i „otec funkcionalismu“ Le Corbusier.
Vraťme se ale do Luhačovic. Slovenský architekt byl autorem rozvojového plánu, parkových úprav i několika staveb. Nejznámější z nich a jeden ze symbolů lázní je Janův (dnes Jurkovičův) dům, který vznikl přestavbou staršího objektu. Nad ním v prudkém svahu najdeme tzv. Chaloupku, což je roztomilý drobný objekt. Dále tu vznikl rozlehlý pavilon Jestřabí a naproti Sluneční lázně s pavilonem vodoléčby, nedávno vzorně opravený.
PŘEHLED: Žádné slavnosti ani koncerty. Pořadatelé kvůli předpovědi ruší akce |
Drobné lázně s dřevěnou kolonádou jsou skutečně půvabné. V nedalekém parku najdeme ještě hudební altán a v tzv. Pražské čtvrti s reprezentativními lázeňskými vilami pak i vilu Valaška či méně nápadný dům Vlastimila, v němž pobýval Leoš Janáček.
Některé stavby Dušana Jurkoviče se však nedochovaly. Je to celodřevěný objekt tzv. mlékárny a inhalatorium nebo Slovácká búda, kterou v roce 2002 zničil požár. Pro všechny tyto stavby jsou charakteristické dřevěné prvky, hrázdění, jak je známe z alpských chalup nebo anglických domů, štuková dekorace, různé typy omítek a řada dalších ozdobných prvků, barevně dokonale sladěných. Tyto objekty byly postupně opraveny. Řada dalších architektových návrhů pro Luhačovice ale zůstala jen na papíře.
