Lidovky.cz: Jak se díváte se zhruba měsíčním odstupem na vystoupení Pražského filharmonického sboru v New Yorku?
Bylo to tak strašně rychlé, že vůbec nevím. Jeden den jsme přiletěli, v následujících třech dnech jsme měli tři koncerty, další den jsme zase letěli zpátky a následovaly zase další koncerty tady. Celé se to odehrálo v jednom tahu, ale vlastně to bylo úžasné, protože se všechny koncerty povedly.
Český úspěch v New Yorku. Filharmonie má za sebou další krok na cestě mezi světovou orchestrální špičku![]() |
Lidovky.cz: Připravujete Janáčkovu Glagolskou mši se Simonem Rattlem. Čekáte velký rozdíl od koncepce Semjona Byčkova, se kterým jste ji hráli v téhle sezoně již dvakrát?
Rozdíl tam určitě bude, protože pan dirigent Rattle má velmi speciální hudební představivost, která je vždycky hodně originální. Pokaždé je to ale velký zážitek. Člověk musí být velmi ostražitý, protože změn, které požaduje, bývá poměrně hodně. Ale myslím, že to bude fajn. Jsme spíš zvědaví, co s Janáčkem udělá, co z nás vytáhne. Tuhle skladbu známe tak moc dobře, že samozřejmě snadno provedeme všechno, co bude chtít. Děláte-li nějakou skladbu často, je to výhoda, jste flexibilní. Člověk nehledá tóny, nehledá rytmy, neřeší, co bude na další stránce, ale může se soustředit na obsah a výraz.
Lidovky.cz: V únoru vás čeká oratorium Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. Co si od toho posluchač může slibovat?