Jako podklad si opět beru k ruce průvodce po moderní architektuře naší metropole Praha moderní I–III, který jsme v letech 2012–2014 vydali s fotografem Pavlem Hrochem v nakladatelství Paseka. Stavby, jež jsem vybral pro dnešní i pro příští článek, jsou na rozdíl od těch zmíněných v minulém týdnu dosud na svém místě, ale jejich stav je kritický.
To všechno jsme si zbořili aneb Praha, která zmizela. Naší vinou |
Přitom všechny jsou evidovanými kulturními památkami České republiky. To jistě nepřekvapí, protože jde o díla významných architektů, dobře reprezentující různé styly první poloviny dvacátého století od secese až po funkcionalismus. Důvody zanedbání jsou různé, ale výsledek je stejný – naše metropole může přijít o cenná díla. Naštěstí je tu pořád ještě naděje, že tyto stavby se dočkají záchrany, ale čas neúprosně běží.
Pojďme se tedy na některé ohrožené stavby podívat podrobněji. O většině z nich jsem už ostatně dříve v tomto cyklu psal, leč stojí za to se k tématu znovu vrátit.
Ústav i ledárny
K výrazným secesním stavbám v centru Prahy, konkrétně na Malé Straně, patří dům Klárova slepeckého ústavu s lázněmi, který byl postaven v letech 1909–1910 podle návrhu architekta Josefa Piskače (1872–?) ve stylu s prvky historismu a secese. Stojí na pozemku původního klasicistního Klárova ústavu na nároží nábřeží Edvarda Beneše a ulice U Bruských kasáren.
Starší Pražané si jistě pamatují na populární lázně, které tu fungovaly až do počátku devadesátých let. Pak byla budova uzavřena a od té doby chátrá, dnes ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Je to takové místní strašidlo, naneštěstí ve velmi exponované poloze přímo proti Strakově akademii, tedy sídlu české vlády. Donedávna tu byl alespoň v nájmu soud, dnes je ale stavba prázdná. Je to škoda, vnější i vnitřní bohatá umělecká výzdoba jsou na vysoké úrovni. Proslýchá se, že oprava je již za dveřmi, tak nezbývá než doufat.
Sto let golfu u nás. Jaký byl osud prvního pražského golfového klubu, jenž byl založen v Motole |
Výrazem modernější je areál bývalých ledáren poblíž Vltavy při ulici Ledařské ve čtvrti Braník. Autorem stavby je sice dnes už zapomenutý, ale velmi talentovaný představitel pražské pozdní secese a kubismu Josef Kovařovič (1875–1941). Ten navrhl v mnoha pražských čtvrtích řadu pozoruhodných činžovních domů. V ledárnách se sice občas pořádají koncerty, ale je to spíš kulisa pro natáčení hororů. Vzhledem k atraktivní poloze by tu samozřejmě mohlo být něco užitečného: loděnice, lázně, kulturní centrum… Zájem různých investorů tu byl, ale zatím areál dál pustne. Železobetonová konstrukce je robustní, ale krásný štukový dekor opadává.
Rozpad před očima
O Libeňském (původně Baxově a pak Stalingradském) mostě se toho v posledních letech napsalo mnoho. Toto konstruktivistické dílo našeho slavného architekta Pavla Janáka (1882–1956) a konstruktéra Františka Mencla, vedoucí z Holešovic do Libně a Karlína, otevíral po dokončení stavby v roce 1928 sám TGM. Bohužel byl použit špatný beton a stavba pak neprošla řádnou opravou. Zanedbání údržby a neustálé odkládání rekonstrukce se nakonec staly pro most smrtící. Až to došlo do stavu, kdy byla navržena demolice a náhrada novým mostem.
Přišli bychom ale o významné dílo s řadou efektních detailů špičkového architekta. Autentických částí nakonec po rekonstrukci asi mnoho nezbude, ale doufejme, že připravovaná kopie bude alespoň kvalitní. Jen je třeba konečně začít.
Železobetonová skokanská věž letního koupaliště pod barrandovskou skalou, dílo architekta Václava Kolátora (1899–1945), odborníka na tento typ staveb, byla vystavěna v roce 1929. Koupaliště roky chátrá a tento noblesní prvek rovněž. Mrzí to o to více, že jde o důležitou součást skvělého konceptu bratří Václava a Miloše Havlových vystavět v romantické scenerii na okraji tehdejší metropole novou čtvrť s filmovými ateliéry, restaurací a rezidenčním bydlením.
Přímo v centru Prahy se již léta před našimi zraky rozpadá jeden z nejvýznamnějších moderních funkcionalistických paláců, kdysi sídlo Svazu čs. díla (později tu bylo nakladatelství Odeon). Stavba architekta Oldřicha Starého (1884–1971) z let 1934–1938 má v parteru dosud obchody a v kdysi nejelegantnější pražské pasáži od Františka Zelenky (1904–1944) malou divadelní scénu, ale její stav je děsivý. Má majitele, který léta slibuje rekonstrukci, ale nic se neděje…
