Chléb a hry. Dnešní Maďar, ten tvrdej chleba má, ale díky své vládě si navzdory současné turbulentní době prakticky od začátku války v Íránu alespoň užívá garantované, zastropované ceny benzinu. A pokud jde o hry, tou nejpopulárnější je v zemi od nepaměti fotbal. Sport, kterým je premiér Viktor Orbán až posedlý a v němž Maďaři, podobně jako Čechoslováci, dosáhli nejlepších výsledků před druhou světovou válkou a krátce po ní (obě reprezentace byly dvakrát ve finále mistrovství světa).
Možná právě úspěch v kvalifikaci na letošní světový šampionát mohl být, řečeno fotbalovou hantýrkou, tím rozdílovým hráčem Orbánova Fideszu v souboji s druhým nejsilnějším mančaftem letošních voleb – stranou Tisza europoslance Pétera Magyara. Vždyť vlády Fideszu nalily do fotbalu tolik peněz jako nikdo předtím. Ale bohužel, nestalo se.
Čím porazit „autoritářský režim“
Ještě ve čtvrtek 2. dubna přiživovala dlouholetá socialistická poslankyně Ágnes Kunhalmiová na Facebooku svou volební kampaň, když připomněla nedožité 99. narozeniny někdejší hvězdy Realu Madrid i maďarské reprezentace, rodáka z jejího volebního obvodu, Ference Puskáse. Jeden z diskutujících příspěvek ocenil, ale současně dodal: „Udělejte, co od vás očekává vlast. Odstupte, abyste si později mohla stoupnout před lidi se vztyčenou hlavou.“ Dva dny poté Kunhalmiová svou kandidaturu zrušila.
Na scénu musel přijít fideszovský insider, který právě díky znalosti prostředí vládní strany proti ní dokázal efektivně zaútočit. Stalo se tak předloni krátce před volbami do Evropského parlamentu, Magyarovým prvním úspěchem.
