Před několika lety jsem četl v Mladé frontě dnes test z matematiky pro 9. třídu. Šlo vesměs o slovní úlohy, snadno řešitelné pomocí rovnice o jedné neznámé. Otištěné řešení mě zděsilo. Spočívalo pouze v úvahách - bez použití jakýchkoliv matematických nástrojů a postupů. A v tom je ten problém. V učení matematiky bez matematiky. Nejen, že řešení je mnohem náročnější - ale složitější úlohu takto nevyřešíte. Dnešní žáci neumějí převádět slovní úlohy na rovnice, neumějí počítat s písmenky. Není to jejich vina. Mohou za to dílem učitelé - ale hlavně metodici, kteří jim ničí práci. Začalo to kdysi množinami a pokračuje Hejného metodou, která je zločinem na žactvu. Pel mel, jakási všehochuť bez ladu a skladu, spíše kvízy a hádanky. A žáci hádají. Ztrácejí orientaci i sebedůvěru. A protože tápou, přenáší škola odpovědnost za výuku na rodiče. Je to jako učit hře na housle bez stupnic a prstokladů - ať na ně každý příjde sám.

Důsledkem někdejšího kreslení množin místo osvědčených výpočtů bylo to, že

Důsledkem někdejšího kreslení množin místo osvědčených výpočtů bylo to, že začátkem 90.let složili přijímací zkoušku na Matfyz pouze dva uchazeči a škola musela poprvé ve své historii přijímat studenty bez patřičných znalostí.

Matematika je dokonalá, precizní a osvědčená stavba, budovaná generacemi. Kdo se chce dostat na vrchol, musí postupovat schod po schodu, patro po patru. Jinak se ztratí v suterénu - a tam straší. A dobrý průvodce - učitel - dbal na to, aby si žáci každý schod osahali a aby je neuštval.

Dříve každý učil dle svého nadání. Dnes je svázán metodikou, metodickými listy a pravidly tak dokonale, až se stává nevolníkem, robotem bez vlastní vůle.

Za to, že kdysi vyspělé školství jde do kolen, nemohou žáci, rodiče, ani učitelé. Ryba smrdí od hlavy - od MŠ. Za ty neustálé reformy, vesměs k horšímu, by měl nést konečně někdo zodpovědnost. Nebo nám na tom nezáleží?