„To téma je obrovsky zajímavé a v praxi zatím nepodchycené,“ říká Tomáš Chrobák, učitel matematiky v Bašce u Frýdku-Místku a vítěz jednoho z minulých ročníků českého učitelského ocenění Global Teacher Prize.
Lidovky.cz: Kdyby se v žácích pěstovalo přesvědčení, že inteligence je tvárná a rozvíjí se učením, byla by to revoluce ve vzdělávání, nemyslíte?
Ano, snahu by pak považovali za nutnou součást učení, osobního růstu. Zatímco dnes často slyšíme říkat, že někdo se nemusí učit, je nadaný od přírody, vše hned ví, chytí v letu. To v dětech znehodnocuje význam úsilí.
Lidovky.cz: Učíte na běžné venkovské základní škole. Jak moc se konkrétně vaši žáci hrnou do učení?
Potkávám dva typy dětí. Některé si chodí s jiskrou v oku pro další úlohu či i pro vysvětlení, necítí se jako poražení, když něco nevědí. Takové dítě se hned tak nevzdá, do práce se zakousne, dokáže zdolat překážku, učí se s chutí. To mu bude v životě pomáhat. A pozor, zažil jsem to i u slabších žáků! A pak jsou děti, jimž se do ničeho nechce, nevěří si, a to včetně těch, které mají dobré předpoklady. Na druhý stupeň takových dětí přichází podle mých pozorování třetina. Prvňáčci jsou do učení dychtiví skoro všichni. Něco jako učitelé děláme špatně.
