Ano, děti jsou to nejkrásnější, co mě (a asi všechny běžné lidi) potkalo. Na druhou stranu jsem si s nimi značně posunula hranice toho, co považuju za nesnesitelné, náročné nebo děsivé. Mít děti je občas vyčerpávající, a to po všech stránkách. Ráda říkám, že zatímco s miminem si saháte na dno svých sil fyzických, postupně se to přelévá k čerpání zdrojů psychických.
Pokud děti nemáte nebo péče o ně nebyla vaším denním chlebem, uvedu pár příkladů. Od té doby, co jsem rodičem, považuji za odpočinek, když můžu žehlit a u toho nekoukat na žádný dětský program, ale na co chci já. Nebo že když jsem si před rokem a půl přivezla domů štěně a očekávala slibované peklo, nepřišlo nic. Měla jsem prostě štěně.
Zkrátka a dobře být rodičem je náročné. A to nejen na začátku, ale i v době, kdy už své ratolesti nepřebalujete ani nejsou samy sobě nebezpečné, toulají se po světě a vlastně od vás už ani tak moc nechtějí. Jenže tady jde o ten začátek. O tu mateřskou a posléze rodičovskou dovolenou.
Ano, i já patřím k těm, komu se otevírá pomyslná kudla v kapse, když padne slovní spojení mateřská dovolená. Kdo to tak mohl pojmenovat? Za časů mého angažmá ve státní správě jsme si žádali o dovolenou na papírku nadepsaném „Žádost o dovolenou na zotavenou“. Na mateřské se rozhodně nezotavíte, naopak by po rodičovské měla následovat dovolená zotavovací, ale netuším, jak by měla vypadat nebo jak dlouho trvat a v kolika letech dítěte by na ni měl člověk nárok.
Asi se shodneme, že dovolená to vážně není. Jenže jak tomu říkat jinak? Mateřské či rodičovské volno? Ne, při tomto slově se mi vybaví sobota, tedy den, kdy se nic nemusí a všechno může. To rozhodně s miminem nezažijete. Mateřská pauza? Ne, pořád vidím kafíčko, nohy na stole, zavřené oči a pohodičku. Samozřejmě chápu, že je nutné nějak popsat, že po určitý čas nepracujete, ale nejste vyhození ani na dovolené nebo nemocenské. Co tedy rovnou zúžit tu neaktivitu na profesní rovinu? Profesní dovolená? Ne, pořád vidím pláž a slunečník. Profesní pauza? To zní příliš nevážně. Kafe a cigáro, pohoda, klídek a leháro. A to první roky s dětmi nejsou. Ani ty potom. Ani potom. A potom.
Jak ono se říká tomu, když jsou povodně a nedostanete se do práce? Překážky na straně zaměstnavatele? A když nedorazíte z důvodu, že bydlíte uprostřed lesů a kleklo vám auto, to jsou překážky na straně zaměstnance. Jenže na čí straně je překážka, když se vám narodí dítě? To je sporné. Co tedy prostě rodičovské překážky? Klidně nejdřív mateřské. To mi přijde fér. Tak, drazí zákonodárci, problém vyřešen, děkovné dopisy zasílejte: mně.
Dovolená to vážně není. Jak tomu říkat jinak? Mateřské či rodičovské volno? Ne, při tomto slově se mi vybaví sobota, den, kdy se nic nemusí a všechno může.
Autorka je skandinavistka
