Počty postižených plavců odhadují lékaři okolo deseti tisíc ročně. Nejvíc lidí se s měchýřovkami nedobrovolně seznámí u východního pobřeží Austrálie. Můžete na ně však narazit ve všech tropických i subtropických oblastech světového oceánu. Občas dokonce pronikají i do moří mírného pásu.
Měchýřovky jsou koloniální organismy. Skládají se z velkého množství geneticky identických jednotek označovaných jako zoidi. Zoidů je víc typů. Každý typ vypadá jinak. Mají na starosti konkrétní úkoly. Může to být třeba rozmnožování, trávení nebo lapání kořisti.
Celá měchýřovka se skládá ze dvou hlavních částí. První je průhledný plynem naplněný plovák vznášející se na hladině. Směrem dolů pak vlají žahavá chapadla. Běžné kolonie jsou dlouhé okolo deseti metrů. Mohou však dorůstat i třiceti.
Vrchní část plováku připomíná řadu plachet napjatých na několika stěžních a naplněných větrem. Zhruba tak taky funguje. Pohání žahavce při jeho pomalém driftování. Živočich tak připomíná starou plachetnici. Anglicky se proto měchýřovce říká Portuguese man o’ war, portugalská válečná loď.
Startující tryskáč pod hladinou. Miniaturní rybka se svými 140 decibely překřičí i slona |
V devatenáctém století popsali zoologové tři druhy těchto živočichů. Pojmenovali je Physalia physalis, P. utriculus a P. megalista. Později ale všechny sloučili do jednoho, P. Physalis, česky měchýřovka portugalská.
Podle nové analýzy skupiny výzkumníků vedené Samuelem H. Churchem z Yaleovy univerzity však bylo sloučení druhů chyba. Portugalští válečníci jsou nejméně čtyři.
Pro dva mohou vědci použít starší jména P. utriculus a P. megalista. Čtvrtému druhu ho musí teprve vymyslet. Možná ovšem existuje i pátý.
