Zapatisté – Osvobozenecká armáda jihu vytvořená a vedená Emilianem Zapatou –, jejichž původním hlavním požadavkem byla již před více než sto lety pozemková reforma, zvedli prapor odporu domorodců v Mexiku proti více či méně rafinovaným formám rasismu, kolonialismu a neokolonialismu.
To vzbudilo též sympatie protikoloniálního hnutí, ochránců indiánských kultur a univerzitních intelektuálů hlásících se k postkoloniálním studiím. Mimoto důraz na zrovnoprávnění žen povstalcům přinesl podporu feministického hnutí. Snaha vypořádat se s utlačivými reflexy státu zase oslovila anarchisty.
Mimoto všechno je ale důležitý další aspekt. Málo se ví, že povstání v mexickém Chiapasu z ledna 1994 představuje jednu z prvních moderních ekologických rebelií, reagujících na plundrování přírodních zdrojů. Právě tento způsob vyprávění o revoltě novodobých zapatistů je v časech globální klimatické změny a souvisejících migračních tlaků nejnaléhavější.
