Michal Ambrož je v dějinách českého rocku neodmyslitelně spojen hlavně se dvěma kapelami, Jasnou pákou a Hudbou Praha. Pracoval ale i s projektem Divoký srdce a některé jeho písničky se dostaly i do repertoáru jiných zpěváků: například song Za hranou, vůbec poslední Ambrožův text, má na svém posledním studiovém albu David Koller.
Je sympatické, že spříznění muzikanti si zesnulého kolegu připomínají tou nejpřirozenější a vlastně i nejradostnější formou, totiž hudbou. Poprvé se tak ve velkém sále Lucerny stalo už v lednu 2023, jen pár týdnů po Ambrožově smrti. Podruhé na témže místě loni, kdy si zde začátkem února u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin daly dostaveníčko obě jeho někdejší hlavní kapely a „svépomocí“ i za přispění řady hostů připomněly jeho písně. A nejinak tomu bude i nyní, v neděli 9. února, kdy se na pódiu vystřídají nejen Hudba Praha a Jasná páka, ale jako host zahraje se svou kapelou brněnská punková písničkářka Mucha.
Chystáte se 9. února do Lucerny na vzpomínkový koncert Jasné Páky a hostů?
Jakkoli byl Michal Ambrož nepochybný rocker tělem i duší, jeho hudební začátky byly folkové ve skupině bizarně nazvané Mrňous Singers. V roce 1981 se ale obklopil muzikanty bigbítovými a spoluzaložil Jasnou páku, která se stala senzací pražské hudební scény. Nešlo přitom o úplné vrstevníky, doyen souboru baskytarista Jan I. Wünsch byl pamětníkem šedesátkového rozkvětu hudební scény a členem letenské party kolem Vladimíra Mišíka, jehož byl blízkým kamarádem. Na straně druhé byl bubeník David Koller, pro kterého byla Jasná páka první velkou štací. Frontmanem nového souboru ovšem nebyl Ambrož, nýbrž zpěvák, výtvarník a spoluautor repertoáru Vladimír „Dáda“ Albrecht.
V Praze tehdy bylo několik tzv. bytů otevřených dveří, kam mohl kdokoli z přátel z kulturních kruhů kdykoli přijít – a vždy se pro něj našlo jídlo, pivo či hlt kořalky.
Jasná páka našla poměrně originální styl na průsečíku odkazu britského rock’n’rollu šedesátých let (Ambrož a ještě více Wünsch byli velkými milovníky Rolling Stones) a tehdy vlastně velmi aktuální americké nové vlny. Což bylo nepřeslechnutelné zejména v doprovodných „uječených“ dívčích vokálech, které se inspirovaly skupinou B 52’s. Členové Jasné páky rozhodně nebyli žádní hudební virtuosové, ale o to tehdy (a v tomto žánru zvlášť) vůbec nešlo. Prvořadé bylo jednak sdělení, jednak energie, kterou do své hry dali. A ta je slyšet i z dobových nahrávek.
Jasná páka se stala jednou z ikon české nové vlny. Ale nejen to: její členové v čele s Ambrožem a Wünschem patřili také mezi proslulé pražské bohémy.