„Uvádíme na scénu myšlenky, které by mohly zajímat konzervativně založené učitele, ale ti nás moc nečtou. Možná si myslí, že nic nového už vědět nepotřebují. Zato progresivní učitelé vyznávající moderní koncepty se rádi vzdělávají a o naše knihy projevují zájem. I když s nimi někdy nesouhlasí, zamýšlejí se nad nimi,“ říká.
Lidovky.cz: Vybavujete si, co vás přivedlo k zájmu o pedagogiku, nebo jste už odmalička věděl, že chcete být učitelem?
To ne, vystudoval jsem strojní průmyslovku. Ale tam jsem potkal naprosto výtečnou učitelku českého jazyka. Byla jen pár let po škole, ale dokázala na mě přenést lásku ke knihám a jazyku. Ovlivnila mě tak silně, že jsem se nakonec rozhodl jít studovat češtinu a angličtinu jako učitelský obor. Ono to bylo i tím, že průmyslovka mě trochu zklamala. Když jsem si ji v deváté třídě vybíral, maloval jsem si, že se tam naučím hlavně IT, což tak nebylo.
Lidovky.cz: Čtyři roky jste učil a pak jste nastoupil do EDUkační LABoratoře. Proč a kdy tahle organizace vznikla?
Někdy v roce 2014 jako odnož slovenské neziskovky edulab, která se zabývá tématem digitálního vzdělávání. To byl původně i náš úkol. Chtěli tentýž model aplikovat i v Česku. Byl jsem přijat jako zaměstnanec a řešilo se spíš vybavení škol technologiemi a vzdělávání učitelů v IT kompetencích. To jsme ale postupně začali opouštět. Více nás zajímala témata jako formativní hodnocení a efektivita školní výuky. Vedení na mě přešlo asi za rok poté, co jsem tam nastoupil.
