A my tak můžeme zjistit, že co se jenom pokoutně šeptalo v kruzích, které uměly francouzsky a mohly si tyto čtyři romány přečíst v originále, je tak trochu pravda: totiž že francouzskojazyčné dílo Milana Kundery za romány napsanými v češtině kvalitativně znatelně zaostává. A to nejen za Žertem, jedním z největších českých románů 20. století, ale i těmi dalšími. Jistě, pořád je to Kundera, a tedy autor, kterého je radost číst, ale velikáni musejí snést nejpřísnější měřítko. A všechny čtyři Kunderovy francouzské romány ho nesnesou.
Však také Milan Kundera nikdy psát romány francouzsky nechtěl, jak se dozvídáme z doslovu Pomalosti Jakuba Češky: „Milan Kundera v jednom rozhovoru tvrdil, že ve francouzštině je sice schopen poskytovat rozhovory, psát literární eseje, ale že francouzsky není schopen ani vyprávět vtip, natož napsat román.“
A přesto to udělal, když se pustil do literárního eseje o francouzské novele z 18. století Není zítřku Dominiqua Vivanta Denona, jakémsi protipólu Nebezpečných známostí Choderlose Laclose ze stejné doby, aby si to po pár stránkách rozmyslel, protože ho prý přehnaná vážnost vlastního psaní znudila. A tak potýkání s Denonovým dílkem dal románovou podobu.
Takový horší Falešný autostop. Z románu Totožnost máte pocit, jako by tu Kundera neustále vykrádal Kunderu |
A to navíc podobu, o níž sám tvrdí, že v ní není slovo myšleno vážně. „Abych se osvobodil a pobavil, proměnil jsem tento esej v jeden velký vtip. Takto se zrodila Pomalost,“ uvedl o tom sám autor. Někdy je to humor poněkud křečovitý. Ale pokud vám připadá komické, že se karikatura disentu v podobě vědce, který byl po roce 1968 vyhozen z práce a svou zbabělost zpětně vydává za disidentství, jmenuje velkolepě hrdinsky Čechořipský, pak je všechno v pořádku.
Aby však nedošlo k mýlce: Pomalost a vůbec všechny Kunderovy francouzské romány jsou slabší na Kunderu. Ostatní spisovatele, kteří si na autora Nesnesitelné lehkosti bytí rádi hrají, i Kundera mimo formu hravě strčí do obou kapes.
Milan Kundera: Pomalost V překladu Anny Kareninové vydalo nakladatelství Atlantis, Brno 2026. 126 stran. |
O příběh tu jako obvykle hlavně u pozdního Milana Kundery nejde. Není proto důležité, že v Pomalosti se odehraje přespání spisovatele Kundery a jeho manželky na zámku a různé postavy z více století zažívají různé příhody. Jde o myšlenky a ideje, navěšované na postavy. A je tu tematicky z čeho vybírat: už jen variace na titulní pomalost.
„Proč zmizelo potěšení z pomalosti? Kde jsou ti lenošiví hrdinové lidových písní, ti tuláci, kteří táhnou od mlýna k mlýnu a spí pod hvězdami? České přísloví definuje jejich sladkou zahálku metaforou: dívají se Pánu Bohu do oken. Ten, kdo se dívá Pánu Bohu do oken, se nenudí: je šťastný. V našem světě se zahálka proměnila v nicnedělání, což je něco úplně jiného: nicnedělající člověk je frustrovaný, nudí se...“
Není to krása? Proto se vyplatí si Pomalost přečíst. Avšak pouze pomalu.
