Stejně milující jako pochybující, která navzdory své jemnosti stála vždy nohama na zemi a nic si nenamlouvala.
Trmíková vyšla ve svém scénáři z knihy Lucie Tučkové Petrkov 13, zdramatizovala i básnířčinu korespondenci a v inscenaci zazní i úryvky z poezie. Skládá Renaudové život od dětství a mládí v Grenoblu přes odchod do Československa za básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem až po postupné živoření v Petrkově po komunistickém puči, kdy byl rodině zabaven a systematicky ničen statek a mezi manžely se postupně vytvořilo mnoho nedorozumění, ba i propast. Trmíková celý ten oblouk obsáhne s úžasnou schopností vcítění, ale i s živou bezprostředností. Lucie-Suzanne se k divákům obrací s velkou dychtivostí, jako k přátelům, kterým chce všechno vysvětlit po svém i je pobavit. Je upřímná i ironická, když líčí své předchozí vztahy i nedůvěru a váhání, s níž vstupovala do vztahu s Reynkem. Vlastně sama sebe přesvědčovala, že se do něj má zamilovat.
SUZANNE RENAUD Scénář: Lucie Trmíková Spolek JEDL, premiéra 15. 7. 2022, zámek Petrkov, Švandovo divadlo 7. 12. |
Výborný nápad také byl zapojit do tohoto komorního tvaru hudbu, mezzosopranistka Markéta Cukrová tu za doprovodu violoncellisty Adama Melíška zpívá staré francouzské písně a Trmíkové Suzanne vždy ožije, šťastně si s ní notuje. Inscenaci také výtečně sedne sklepní studio Švandova divadla, na jeho cihlové zdi se třeba promítají různé melancholické fotografie petrkovské usedlosti, z nichž hrubá zeď vystupuje téměř symbolicky.
Renaudová se s českým prostředím sžívala nelehko, snažila se často jezdit do Francie, ovšem situace se výrazně zhoršila za druhé světové války a pak hlavně po roce 1948, kdy jí návštěva vlasti byla navždy zapovězená. Líčí, jak při poslední návštěvě Grenoblu nemohla vytáhnout vlakové okénko a říct pár slov na rozloučenou a z odjíždějícího vlaku jen pozorovala vzdalující se postavu. Už jsem se tam nikdy nevrátila, konstatuje trpce a v té větě je všechen smutek světa. Pak přišla léta strádání, režim utahoval šrouby a dával to pocítit všem, kdo s ním nešli. Konflikty mezi manžely narůstaly a odcizení také, toho se autorka dramatizace dotýká jemně, ale realitu nezastírá. Suzanne si povzdechne, že snad přece jen měli odejít do exilu, ale nechtěli kvůli Petrkovu. Ten jim ale komunisté stejně sebrali. Tenhle hořký paradox mluví za všechno.
Lucie Trmíková a divadelní spolek JEDL se Petrkovu, Bohuslavu Reynkovi a Suzanne Renaudové věnují kontinuálně a inscenace je součástí tzv. Petrkovské trilogie. První část nese název Reynek / Slova a obrazy z Petrkova. Trilogii uzavírá Román Zajícův na motivy stejnojmenné novely z pera francouzského básníka Francise Jammesa, kterou přeložil Jiří Reynek.
