Ruský zájem o oblast „Velké Sýrie“ (Bilad aš-Šám), tedy nejen samotné dnešní Syrské arabské republiky, nýbrž také Libanonu a částečně též Jordánska a Izraele, by neměl udivovat. Přítomnost Rusů v těchto místech rozhodně nelze redukovat pouze na dvě vojenské základny či současnou ruskou podporu režimu Bašára Asada, který se právě zhroutil a jehož strůjce uprchl – kam jinam? – do Moskvy. Rusko-syrské, resp. rusko-blízkovýchodní vztahy mají mnohasetletou a mnohavrstevnatou historii. A jistou dominantu v nich tvořily vztahy církevně-politické, o nichž zde stručně pohovoříme.
Ruská Palestina prožila období úspěchů i pádů. Nejčastěji za neúspěchy stály rozmíšky ve vlastních řadách.
