Každý, kdo někdy hledal zaměstnání, určitě narazil na inzeráty shánějící týmové hráče. V praxi to většinou znamená ochotu nechat se nesmyslně buzerovat případně vycházet s otravnými kolegy. Mnoho lidských činností se však bez kolektivní spolupráce skutečně neobejde.
S velikostí týmu ovšem klesá jeho efektivita. Téhle skutečnosti si slavně povšiml francouzský zemědělský inženýr Maximilien Ringelmann. V roce 1913 nechal dobrovolníky tahat za provaz.
Vyšlo najevo, že čím víc lidí společně táhne, tím menší sílu každý z nich vyvíjí. Efekt dnes nese Ringelmannovo jméno. Sociální psychologové a další vědci ho mnohokrát potvrdili. Týká se i duševní práce.
V živočišné říši se však zřejmě najde nejméně jeden druh, který se efektu dokáže vyhnout. Jsou to mravenci Oecophylla smaragdina. Česky se jim říká krejčíci nebo občas i tkalci. Velmi často se ale uvádí i pod svým vědeckým jménem.
Krejčíci si staví hnízda z listí. K jejich spojování používají vlastní larvy vylučující hedvábná vlákna. Dělnice krejčíků je nosí v kusadlech jako živé sešívačky.
Pryč s protézami. Třetí zuby máme v sobě, vědci je chtějí znovu aktivovat |
Než mravenci listy spojí, musí je ale ohnout do patřičného tvaru. Často to dělají v týmech. Jednotlivé dělnice se navzájem pevně zaklesnou. Všechny dohromady pak táhnou.
Skupina vědců vedená Chrisem R. Reidem z Macquarieho univerzity v australském Sydney nabídla krejčíkům místo listů papír. Měřili sílu, kterou mravenci při jeho ohýbání vyvinuli.
Jedna dělnice podle nich utáhne ekvivalent zhruba šedesátinásobku své váhy. V patnáctičlenném týmu však zvládne až stonásobek. Ringelmannův efekt proto u mravenců neplatí.
