Skupina paleontologů vedená Andersonem Lepecou ze zoologického muzea univerzity v São Paulu popsala dosud přehlíženou zkamenělinu mravence. Objevili ji při průzkumu kolekce fosilií sesbíraných na nalezišti Crato v pánvi Araripe na severovýchodě Brazílie. Hmyz je otištěný do kusu vápence. Lepeca a jeho spolupracovníci ho pojmenovali Vulcanidris cratensis. Druhové jméno vytvořili na počest brazilské entomoložky Marie Aparecidy Vulcanové.
„Nález poukazuje na důležitost důkladného studia existujících sbírek – soukromých nebo muzejních,“ prohlásil Lepeca. „Přivádí také pozornost k brazilské paleontologii a nedostatečně prozkoumané fosilní hmyzí fauně země.“
Stáří fosilie odhadují vědci na 113 milionů let. K dnešnímu dni jde o nejstarší známou mravenčí fosilii. Spadá do období spodní křídy.
Jižní Amerika byla tehdy propojená s Afrikou, Evropa částečně pod vodou a základ dnešní Austrálie ležel blíž k jižnímu pólu. Na světě panovalo teplé a vlhké klima. Polární čepičky neexistovaly.
Objev naznačuje, že se mravenci mohli vyvinout na jižní polokouli. Konkrétně to bylo na superkontinentu Gondwana. Ten zahrnoval zhruba území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Indie, Arábie, Austrálie a Antarktidy.
V. cratensis měl nejspíš složitou společenskou strukturu podobně jako jeho dnešní příbuzní. Jednotliví mravenci v jeho hnízdě byli rozděleni na specializované kasty. Patřil do dnes už vyhynulé skupiny Haidomyrmecinae.
Někdy se jí přezdívá pekelní mravenci. Tito tvorové měli totiž mírně strašidelné čelisti. Pohybovaly se jako vidlice vysokozdvižného vozíku. Čelisti dnešních mravenců se obvykle otevírají jako nůžky nebo kleště.
