Onen rok 1968 byl pro mě ve všech ohledech „annus mirabilis“ – v červnu jsem totiž maturoval na SVVŠ (tak se tehdy nazývalo gymnázium) v Roudnici nad Labem, dostal jsem se bez problémů na vysněnou Přírodovědeckou fakultu UK a někdy od března jsem fascinovaně sledoval neuvěřitelný politický vývoj, kterým jsem byl naprosto nadšen. Zdálo se nám tehdy, že se před námi otevírá fantastická budoucnost. Naivně jsme si mysleli, že dubčekovský „socialismus s lidskou tváří“ je to, co vyřeší neduhy světa. Opravdu jsme si v těch několika jarních měsících připadali jako nejsvobodnější národ světa, opravdu jsme doslova milovali tehdejší představitele „strany a vlády“ i odvážné novináře a spisovatele.
Lepší tváře Východu
Počátkem srpna jsme se spolu se dvěma kamarády z gymplu vypravili na vandr do Bulharska a Rumunska. Do Burgasu jsme dojeli vlakem a pak jsme se stopem přemísťovali po pobřeží, spali pod širákem – a občas měli potíže s bulharskou milicí.
