Návštěva galerie je vlastně takové divadelní či filmové představení naruby. Divák je ten, kdo má být aktivní, on se má po galerii pohybovat, zatímco umělecká díla zůstávají na svých místech. Navíc když Steven Spielberg točil E. T. mimozemšťana, počítal s tím, že na něj do kina přijdou přibližně osmi- až dvanáctileté děti se svými rodiči.
Stejně tak předpokládám, že představení nebo koncerty, které s dětmi navštívíte, a knihy, jež jim koupíte, vybíráte s ohledem na jejich věk. Jenže výtvarné umění (s několika výjimkami, jako jsou například ilustrace dětských knih) v první řadě na dětského diváka vůbec necílí. A to platí i o instalacích, které se hýbou, svítí, mluví či z jiných důvodů působí tak, že děti na první pohled zaujmou. Proto je zapotřebí, abyste příběh, který je určený pro děti daného věku, do návštěvy galerie vnesli právě vy. Tak náročného úkolu se můžete přirozeně obávat, ale existují různé tipy a triky, jak strach překonat.
