Každý ví, že německým kancléřem je Friedrich Merz. Friedrich je česky Bedřich, hovorové Fritz odpovídá českému Béďa. Výraz Lügenfritz tedy znamená cosi jako „prolhaný Béďa“.
V březnu se objevil na Facebooku post se slovy: „…přesně tak to je. Takovému prolhanému Béďovi neříkám kancléř, ale zločinec.“ Takhle to zveřejnil deník Der Tagesspiegel.
Banalita, pomyslíte si. U nás se mluví o „prolhaném Fialovi“ či „prolhaném Babišovi“ pořád. Ale podle německé justice šlo o projev „hanlivé a společensky degradující neúcty ke kancléři Merzovi“. Tak to uvedl v trestním příkazu soud. Ten příkaz nespočíval jen na prosté urážce (§ 185 trestního zákona), ale na urážce „osoby v politickém životě“ (§ 188). Za to hrozí až tři roky vězení. A napadený – zde kancléř – ani nemusí podat stížnost.
Strmý pád rok po nástupu, Merzovi nevěří ani čtvrtina obyvatel. AfD naopak posiluje |
Věcně vzato jde o bagatelní případ. Autor hanobícího výroku se vzdal práva na odvolání a byl odsouzen k pokutě ve výši zhruba měsíčního platu. Vzápětí ji zaplatil. Ale našinec se aspoň dozvěděl, že veřejné (politické) osoby jsou v Německu chráněny více než osoby soukromé. Kdo si myslel, že tomu má být naopak (třeba autor těchto řádek pod vlivem Formanova filmu Lid versus Larry Flynt), netrefil se.
Červen ale přinesl plus. V den otevřených dveří vlády mluvil kancléř s občany. Jak napsal Die Welt, sám Merz je prý překvapen počtem stíhaných podle § 188 trestního zákona. Prohlásil, že od nástupu do úřadu už nepodniká právní kroky proti urážkám a nepodal ani jedno trestní oznámení: „Říká-li mi někdo idiot, ať tak činí. Mám jiný názor, ale to z toho nedělá trestný čin,“ shrnul to kancléř.
Merz sice nemůže měnit zákony, ale záleží mu na svobodě slova. Jak říkávaly naše prababičky, je to sice jen malá radost, ale zaplaťpánbůh za ni.
***
U nás začínají vládní i parlamentní prázdniny, ale v Německu si je letos moc neužijí. Už 6. září se volí v Sasku-Anhaltsku, zemi s nejsilnější pozicí AfD, takže do té doby vládne atmosféra armagedonu, rozhodující bitvy Dobra a Zla.
Sasko-Anhaltsko je země spjatá s Martinem Lutherem, poté s komunistickou NDR (k nám se tehdy dovážel populární Knäckebrot) a nyní hlavně s radikální Alternativou pro Německo (AfD). Je ta strana skutečně ztělesněním ďábla? Má smysl ji ostrakizovat „protipožární zdí“, zákazem jakékoliv spolupráce na jakékoliv úrovni?
„Typický příjemce sociálních dávek, už je v důchodu. Dělal v továrně, ale od doby, co zkrachovala, už nepracoval. Ale třicet eur za taxík pro něj není problém.“
Právě před rokem vyšel průzkum, který straně AfD v Sasku-Anhaltsku přisoudil skóre 39 procent. Tehdejší šéfka Zelené mládeže Jette Nietzardová se v rozhovoru pro list Freitag zamýšlela nad tím, jak by vypadal odpor proti případné zemské vládě AfD: „Byl by čistě intelektuální? Nebo bychom se museli uchýlit ke zbraním?“ Z toho bylo jasné, že jde do tuhého.
Za uplynulý rok se nezměnilo ani skóre AfD, ani pevnost politické „protipožární zdi“. Ale na společenské rovině se už drolí. Magazín Der Spiegel vyslal reportéry do čtyř měst na východě i západě Německa, aby strávili noční šichtu s taxikářem a sbírali postřehy. Pro ilustraci.
AfD povládne, míní spolušéfka Weidelová. Strana se neshodne na duhových rodinách |
Magdeburk, metropole Saska-Anhaltska. Když taxikář Henschel říká, že hodně místních chce volit AfD, zní to jako banalita. Ale pak reportérovi ukazuje skutečnost. O pasažérovi, kterého právě vysadil, říká: „Typický příjemce sociálních dávek, už je v důchodu. Dělal v továrně, ale od doby, co zkrachovala, už nepracoval. Jedna z těch ztracených duší. Ale třicet eur za taxík pro něj není problém.“
Reportér to shrnuje: „Jako bychom projížděli regionem, který ztratil odvahu. Ne náhle, ale ve zpomaleném záběru. Nejprve mizí pracovní místa, pak sebevědomí, a nakonec naděje, že se věci někdy zase zlepší.“
Frankfurt nad Mohanem, finanční těžiště Německa i EU. Vystudovaný pianista a učitel hudby Amon si jako taxikář přivydělává. K AfD ho netáhne nic, nemá ji rád, přesto touží po diskusi. Chce pochopit, proč mají lidé ve stejné zemi a z podobného sociálního prostředí tak odlišné názory: „Nevěřím, že všichni voliči AfD jsou pravicoví idioti.“
Upřímně, vypadá takhle společensky neprostupná protipožární zeď?
