V naší metropoli vzbuzuje každá netradičně pojatá stavba vášně. Bylo tomu tak samozřejmě vždy a je až zábavné sledovat, jak se historie opakuje: někteří příslušníci jedné generace protestují proti novostavbě, která má nahradit dům, na nějž si zvykli. Pár desítek let nato jejich děti horují za její zachování, a pokud má být ohrožena, jsou ochotny se k ní připoutat řetězy.
Je to věčný koloběh – zejména stavby, které přinášejí něco nového, nezvyklého, část veřejnosti iritují. Po čase si na ně lidé zvyknou, jako třeba na kdysi proklínanou televizní věž na Žižkově nebo Novou scénu Národního divadla, a nedají na ně dopustit, ba dokonce je označují za „ikonické dílo“. A tak se třeba kdysi šokující Tančící dům stal nemovitou kulturní památkou, jejíž fotografie zdobí nejednoho průvodce po pražské architektuře.
Podobný osud jistě čeká i tzv. Masaryčku (to je vskutku ohavný název, ale asi si zvyknu) v ulici Na Poříčí, i když mne i teď budou někteří čtenáři přesvědčovat, že to tak právě v tomto případě nebude. Klidně se vsaďme.
Pozitivní přínos
Netvrdím, že Masaryčka je příklad nějaké úžasné architektury, a myslím, že Zaha Hadidová navrhla po světě lepší věci, ale není to ani žádný průšvih. Tato dáma, nazývaná mými studenty s obdivem „Záhadná Hadice“, je asi nejuznávanější architektkou všech dob, zdobil ji šlechtický titul i prestižní Pritzkerova cena. Mít něco „od Zahy“ byla až do její předčasné smrti touha řady metropolí, teď k nim patří i Praha.
Pavilony ze slavných pražských výstav se zatoulaly všude po Česku. Pojďme je zkusit najít |
Ale důležitější než slavné jméno je urbanistický a architektonický přínos. Co se týče urbanismu, získala bezvýrazná ulice Na Florenci druhou tvář: na místě, kde stávaly provizorní boudy na okraji Masarykova nádraží, vznikly dvě budovy o sedmi až devíti podlažích, byly tu osazeny stromy a další zeleň. Jde sice o kancelářský objekt, ale najdeme tu pestrý parter, který u mnohých obdobných novostaveb postrádám, tedy obchody, kavárny nebo restaurace, přístupné i z ochozu na průčelí, obráceného k nádraží. Odtud se fasáda jeví ještě dynamičtěji a symbolicky tak reflektuje provoz tohoto terminálu.
Pozitivem stavby je i piazzetta před vyvýšenou a pozlacenou partií stavby směrem k Havlíčkově ulici. Došlo tedy k protažení významného pěšího pásu, který začíná na náměstí Republiky a pokračuje ulicemi V Celnici a Na Florenci jako alternativa k paralelním ulicím Na Poříčí a Hybernská. Tady vzniknou nové stavby v oblasti stanice metra na začátku navazující čtvrti Karlín.
Ani paneláky nemusí být jen ošklivé. Revitalizace pražského Olšanského náměstí se podařila |
Co je však ještě významnější, je plánované propojení se Žižkovem. Tím se naplní sen několika generací architektů toužících provázat tuto svéráznou pražskou čtvrť s Novým Městem. Už teď tu rostou pilíře, které podepřou terasu s parkem nad kolejištěm, kudy se lidé pohodlně dostanou na Žižkov (to je projekt studia Jakuba Ciglera).
Vlastní styl
Vraťme se ale ještě k novostavbě Zahy Hadidové. Zajímavá je i ozeleněná střecha s vyhlídkovou kavárnou nebo vestibul s výrazným organickým dezénem a plastikou slavného britského sochaře sira Tonyho Cragga.
Investorem celé budovy byla finanční skupina Penta, která vlastní i protější palác Florentinum od Jakuba Ciglera. Použité architektonické řešení je pak příkladem tzv. neofuturismu, což je jeden ze současných architektonických trendů. U jeho zrodu stála právě Zaha Hadidová, jejíž stavby se dříve řadily k dekonstruktivismu, byly však natolik osobité, že byl pro ně nakonec zaveden název nový.
Pražské Výstaviště se znovu probouzí. Co se opravuje a co bude nové? |
A ještě si představme autorku. Dame Zaha Hadidová se narodila v roce 1950 v iráckém Bagdádu. Nejprve studovala matematiku, později architekturu na londýnské Architectural Association School of Architecture. Její stavby najdeme v mnoha zemích: Německu, Dánsku, Belgii, Rakousku, Británii, USA, Číně, Itálii nebo Francii a také na Slovensku – nedávno v Bratislavě dokončili její projekt bytových domů.
K jejím stavbám patří také most šejka Zájida v Emirátech, skokanský můstek v Innsbrucku, fotbalový stadion v Kataru, London Aquatic Centre, opera v čínském Kuang-čou, dále řada muzeí, škol, letišť, mostů, sportovních areálů nebo galerií. Sám mám nejraději její drobnější objekty, třeba přístavbu pavilonu Serpentine v Kensingtonských zahradách v Londýně nebo galerii Ordrupgaard v Kodani.
Skokanský můstek v Innsbrucku navrhla světoznámá architektka Zaha Hadidová. FOTO Profimedia.cz
Hadidová zemřela na infarkt v americkém Miami v roce 2016 a pražský projekt je jedním z jejích posledních návrhů. Zprvu byly její dynamické stavby považovány za nerealizovatelné, dnes patří k obdivovaným dílům, podobně jako v případě Franka Gehryho. Jednu z nich teď tedy máme v Praze, městě, kde mimochodem Zaha Hadidová vedla porotu soutěže na Národní knihovnu, v níž i jejím hlasem zvítězil další vizionář – Jan Kaplický.
