Orientace se poslední roky aktuálním politickým půtkám převážně vyhýbá. Důvod je prostý: s rozmachem sociálních médií a konzumací událostí skrze mobilní telefony se politické názory staly věcí tak zvnitřněnou, důležitou a zároveň intimní, že velká část občanů vnímá jiný politický názor nikoli jako jiný politický názor, ale jako útok na svou vlastní osobní a hodnotovou integritu. Kritika či ironie vůči oblíbenému politikovi pak už nejsou kritikou či ironií, ale mají emoční sílu útoku na životního partnera či ironizování něčích vlastních dětí. Moudří lidé se proto o politice dnes s lidmi jiných politických názorů raději vůbec nebaví.
Udělejme dnes přesto výjimku: autor této stati nebyl, není a nikdy nebude moudrým. Navíc věří, že úkolem komentátora není hladit čtenáře po srsti, ale naopak ukazovat svět v jiném než v prvoplánovém a většinově sdíleném světle.
Stárnutí populace zasáhne zdravotnictví více než penzijní systém. Neřeší to nikdo. Čeští vojáci se nemohou učit, jak vypadá moderní bojiště. Neřeší to nikdo.
Zkusme se dnes podívat na tři zápasy, které zaplňují veřejnou debatu poslední měsíce: kdo z ústavních činitelů pojede na summit NATO do Ankary, jak mají být financována média veřejné služby a před pár týdny propuknuvší spor o zrušení NERV.
