Touhle dobou v roce se hodí. Je totiž Halloween, den, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Pocestní v krajích, kde stojí hodně pohřebních mohyl, by si měli dávat pozor. Mohou totiž snadno zabloudit do podsvětí. Až se vrátí, budou všichni jejich rodinní příslušníci i přátelé dávno mrtví.
Předvečer křesťanského svátku Všech svatých je ideální na čtení a sledování všemožných strašidelných příběhů. Sám jsem se zatím omezil jen na jeden nebo dva speciální čarodějnické díly Simpsonových. Dobrá volba je ale i klasika ze všech nejklasičtější: Drákula.
Četl jsem ho už mockrát a mockrát ho ještě číst budu. Pokud se pamatuji, transylvánský hrabě se v něm dvakrát promění v netopýra. Dost by mně zajímalo, kde se spojení těchhle malých, veskrze užitečných tvorů s upíry vzalo. Nebyli by logičtější komáři?
Jako nemrtví
Jistě, v Jižní a Střední Americe žijí tři druhy netopýrů, kteří se živí krví. Zkazky o upírech jsou však zjevně evropského původu. Budou určitě starší než objev Ameriky. Asociace se často vysvětluje vzteklinou. Podle mnohých se mohly pověsti o upírech vyvinout právě z popisu příznaků této nemoci.
Pokud jsem ale četl, tak od evropských netopýrů vzteklina příliš nehrozí. U těch jihoamerických je to jinak. Ročně se od nich nakazí několik desítek lidí. Pořád však platí stejná námitka jako v předchozím bodě.
Pro budoucí generaci. I oboustranně výhodný obchod může končit smrtí obou stran |
Spojení by mohlo souviset i s netopýří schopností upadat do tzv. torporu. Jde o zvláštní stav, v němž klesne jejich tělesná teplota. Kromě netopýrů mají tuto schopnost i někteří ptáci, hlodavci nebo vačnatci.
Daný tvor nereaguje na vnější podněty, což mohou být i hlasité zvuky nebo hlazení. Dýchá velice pomalu. Působí to, jako by nedýchal vůbec. S rychlostí srdečního tepu je to podobné.
Od klasické hibernace, často označované jednoduše jako zimní spánek, se torpor liší trváním. Do torporu upadají živočichové třeba jen přes noc. Oba stavy jsou si ale blízké. V případě netopýrů je běžný denní torpor. V noci se proberou a vyrazí na lov.
Krevní hádanka
Nevím, jak vám, ale mně to dost připomíná hraběte Drákulu spícího v rakvi. Večer vstane, natáhne si operní pláštěnku, na hlavu nasadí cylindr a vyrazí hledat něco na zub. Z fyziologického hlediska jsou hibernace i torpor poměrně záhadné. Jedna z často kladených otázek zněla, jak může pomalu tekoucí krev zásobovat buňky spícího tvora kyslíkem.
Tým Geralda Kertha z Greifswaldské univerzity ji teď rozlouskl. Podle jejich zjištění mění krev netopýrů v nízkých teplotách konzistenci. Stává se viskóznější, tj. teče spíš jako med než jako voda. Jednotlivé krvinky pak předávají kyslík efektivněji.
Kerth a spol. zkoumali netopýry rezavé (Nyctalus noctula) žijící i v Česku. Stejné vlastnosti má kupodivu podle vědců i krev kaloňů egyptských (Rousettus aegyptiacus), kteří do torporu ani zimního spánku neupadají. Zvláštnosti červených krvinek asi zdědili po předcích. Lidské krvinky fintu nezvládají.
Na světě žije 30 000 druhů žížal, žížalologů je jen 45. Popsat a pojmenovat všechny jim bude trvat ještě 120 let |
Za pomoci léků by však někdy v budoucnu mohly. Hodilo by se to lékařům, kteří někdy potřebují zpomalit metabolismus svých pacientů. S hibernací se teoreticky počítá i při dlouhých kosmických výpravách. Klasický zimní spánek by taky mohl být fajn. Dejme tomu od listopadu do března bych ho možná bral.
