Román Jáhen King Kong je hluboce humanistickým dílem. Přestože se v něm setkáváme takřka výhradně se ztracenými existencemi a zločinci: opilci, feťáky, dealery, mafiány, zabijáky, překupníky… Zkrátka se společenskými škůdci a parazity. Asi jako kdybychom smíchali Na plechárně Johna Steinbecka s filmem Pevnost Apačů v Bronxu a tuto směs zakápli esencí z klasických jižanských románů.
Zmíněný humanismus tu rozhodně nijak prkenně netrčí a nepřekáží ve skvělém čtenářském zážitku. James McBride si dává záležet, aby ho překryl něčím zábavnějším, což se týká především samotného děje předkládaného příběhu. Je tu několik vysloveně humorných pasáží – kupříkladu ta, kdy se zabiják marně snaží opakovaně dostat hlavního hrdinu a vždy při tom akorát sám přijde k újmě –, které by si zasloužily filmové zpracování. A taky humorných dialogů.
