O Heinrichu Böllovi lze poznamenat ledacos. Například že to byl intelektuál. Ovšem nikoliv takový, jak si ho představíme dnes, jako chlápka v sáčku, co z univerzity nakráčí rovnou do své pracovny a tam věčně vysedává a je připraven kdykoliv zdlouhavě pohovořit o čemkoli. Německý spisovatel byl nucen strávit celou druhou světovou válku na frontě.
Navíc na začátku tvůrčí dráhy musel čelit kritickému odsudku nositele Nobelovy ceny Thomase Manna, který řekl, že od roku 1933 německá literatura neexistuje, čímž měl na mysli, že ta poválečná nestojí zanic. V roce 1972 pak nicméně jako další německý autor získal Nobelovu cenu.
Z dnešního pohledu se zas Heinrich Böll může jevit jako odbytá veličina. A jeho ocenění Nobelovou cenou především jako příčina, proč na ni Günter Grass musel čekat až do roku 1999. To, že je Heinrich Böll (1917–1985) odbytou veličinou, by se dalo vyčíst i z jeho českých překladů. Většina zde vyšla ještě za socialismu.
