Dvojice nově vydaných titulů z janotovského archivu otevírá dvě velmi odlišné kapitoly jeho tvůrčího hledačství z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Představují Janotu nejen jako tichého, meditativního tvůrce pracujícího s mikroskopickými detaily, ale i jako vůdce překvapivě hybného a živelného organismu.
Písničkářský solitér. Oldřich Janota byl experimentátor, jenž se nikdy neohlížel zpět |
Prvním z titulů je živý záznam vystoupení z pražského klubu Bunkr, pořízený 28. prosince 1992, pod názvem Oldřich Janota & Kapela jedné noci – Bunkr 1992. Nahrávka, kterou vydavateli Vladimíru Drápalovi ze společnosti Guerilla Records před lety poskytl bubeník Antonín Hlávka, zachycuje muzikantské seskupení, jež se v této podobě sešlo pouze na jediný neopakovatelný večer. Vedle Janotovy akustické kytary a zpěvu zde zní tenorsaxofon protagonistova někdejšího spoluhráče z kapely Mozart K. Jana Štolby, dále elektrická kytara Martina Vika, baskytara Josefa Ferdy Matouška a Hlávkovy bicí nástroje.
Namísto Janotových typicky komorních sestav se posluchači otevírá nečekaně pestrý a dynamický zvuk. V obsáhlém textu v bookletu nahrávku Jan Štolba výstižně popisuje jako zdánlivě monotónní, avšak neúprosně se valící magma, které spojuje živelnost s absolutním soustředěním. Janotův vypravěčský hlasový projev ještě umocňuje hypnotickou atmosféru koncertní nahrávky. Ta přesahuje význam pouhého dokumentu mimořádného koncertu na mimořádném místě, v klubu, který měl v kontextu prvních nadechnutí porevoluční svobody zásadní roli.
Uhrančivý minimalismus
Druhé album nabízí kontrastní, kontemplativní pohled na Janotův vztah k repetitivní hudbě a minimalismu. Spojuje dva výjimečné koncerty: nahrávku Chrám pokoje z Hrádku nad Nisou z 30. června 1990 a vystoupení z Valašského špalíčku ze 16. června 1988. Chrám pokoje, v němž Janotu doplňují kytarista Jaroslav Benedikt Nosek a Antonín Hlávka s arzenálem neobvyklých perkusí, je uhrančivým instrumentálním odrazem Janotova pojetí minimalismu, inspirovaného nejen Terrym Rileym či Stevem Reichem, ale hlavně jeho čistě osobním přístupem k nástroji, se kterým je primárně spojen, tedy kytaře.
Vzpomínka na Oldřicha Janotu, 30. září, Čítárna Unijazz, Praha. |
Na tuto plochu organicky navazuje záznam z Valašského špalíčku, kde Janota po delším dobrovolném pobytu v ústraní představil nový písňový repertoár za doprovodu magnetofonových smyček a gongu Stanislava Doležala. Vydání navíc doplňuje esejistický text Saši Neumana, jenž mapuje Janotův život i tvorbu v širších souvislostech.
Slavnostní uvedení obou alb proběhne 30. září v pražské Čítárně Unijazz v rámci večera Vzpomínka na Oldřicha Janotu. Na pódiu se při této příležitosti setkají Janotovi blízcí souputníci i spříznění tvůrci – Karel Vepřek, Jaroslav Benedikt Nosek, Petr Linhart a duo Čintamani –, kteří společně uctí památku jedné z nejryzejších osobností české alternativní a písničkářské scény.
