Za Česko se výzkumu účastnili vědci z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky (ÚEB) AV, které spolupracuje s tamním Centrem regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH). Projekt vedli odborníci z Leibnitzova institutu v německém Gaterslebenu. Výsledky publikoval časopis Nature Genetics.
Čeští vědci se podíleli na rozluštění desítek genomů hub |
Podle AV bylo žito po pšenici a ječmenu třetí z nejdůležitějších evropských obilovin, jejichž genom se vědcům podařilo přečíst. Výzkum, na kterém pracovali vědci z 13 zemí, byl náročný, dědičnou informaci žita totiž tvoří osm miliard písmen - třikrát více než u člověka. Větší část této informace navíc tvoří tzv. repetitivní sekvence. Vyskytují se v mnoha kopiích na různých místech genomu a je tedy těžké určit jejich polohu a sestavit je do větších celků.
Právě olomoučtí vědci pomohli zvládnout tyto potíže pomocí konstrukce optické mapy. „Díky optickému mapování jsme mohli sestavit obtížné úseky, ověřit správnost vytvořené sekvence a opravit případné chyby,“ popsala Hana Šimková, která vede výzkumnou skupinu v olomoucké laboratoři ÚEB. Podle Šimkové patří tuzemští vědci ve vývoji i využití této metody u rostlin ke špičce.
Odborníci z Česka také získali sekvence izolovaných chromozomů žita, úplnost sestavené sekvence pak podle AV potvrdili nezávislým stanovením velikosti genomu sekvenované linie. Navázali tak na práci z roku 2013, kdy zásadně přispěli k získání první verze dědičné informace žita.
Podle vědců umožní přečtení genomu žita porozumět funkci jednotlivých části dědičné informace, ale i tomu jak ovlivňují růst a vývoj plodiny. Výsledky výzkumu pomohou šlechtitelům k rychlejší identifikaci genů, které odpovídají za výnos, kvalitu zrna či odolnost plodiny. Lépe také najdou geny pro lepší zvládání období sucha. Výsledky mají dopad i na výzkum pšenice. Lze na ní totiž přenést geny klíčové pro odolnost. To má urychlit šlechtění křížence pšenice a žita - tzv. tritikále.
Farmaceutické účely
Dříve u nás bylo žito velmi časté. Pokles pěstební plochy podle AV zapříčinil nárůst konzumace pečiva z pšeničné mouky. Nyní se žito v Česku pěstuje zhruba na 30.000 hektarech - dvou procentech plochy, kterou zabíralo v období první republiky. V posledních letech však nabírá na popularitě. Rostlinný genetik Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého pracoviště ÚEB a vědecký ředitel CRH, připomněl, že žito má skvělé výživové vlastnosti. Díky značnému obsahu hodně rozpustné vlákniny, zasytí na delší dobu.
Vědci prozkoumali genom lničky seté a jeho vývoj v milionech let |
„Žito se ale také pěstuje pro farmaceutické účely. Na poli se uměle infikuje houbou paličkovicí nachovou, která tvoří podhoubí v obilkách žita a mění je v tmavý tvrdý útvar, takzvaný námel. Ten obsahuje látky pro výrobu důležitých léčiv,“ uzavřel vědec.
