Datem vydání byl 2. prosinec 2025, kdy jsme si připomněli čtyřicáté výročí předčasné smrti lídra kapely a výhradního autora jejích písní Jaroslava J. Ježka (podobnost jména s meziválečnou skladatelskou hvězdou není náhodná, „osvobozený“ Jaroslav Ježek byl prastrýcem tohoto karlovarského písničkáře). Odešel v pouhých osmadvaceti letech, ale zanechal za sebou hlubokou stopu v myslích svých posluchačů. Čp.8 byli totiž skutečně v pravém slova smyslu generační skupinou, vypovídající o pocitech mladých v první polovině osmdesátých let – které však nebyly zas tak odlišné od vidění světa jejich vrstevníků v předchozích i následujících dekádách, jen vyjádřené trochu jinou poetikou a hudebním stylem.
Kultovní nosič
Kapela s Ježkem fungovala pouhých pět let. Za tu dobu oficiálně vydala jen dva singly a objevila se na několika málo kompilacích. O to víc se šířily její nahrávky na magnetofonových páscích a kazetách. V roce 1991 vyšel v malém nákladu jeden „posmrtný“ vinyl a až o dalších deset let později vydali Indies na dvou CD cosi jako Ježkovy „sebrané spisy“ v podobě nahrávek ze dvou koncertů. Po celém nákladu se doslova zaprášilo, dolis se nekonal, a titul Čerstvý vzduch se tak v dalších letech doslova vyvažoval zlatem (na internetových bazarech byla jeho cena občas k vidění ve vyloženě stratosférických výškách).
Čp.8: Čerstvý vzduch
|
Nyní tedy vyšel pro fajnšmekry pod stejným názvem jako 2LP a se stejnou grafickou úpravou obálky výběr pětadvaceti písní, které lze považovat víceméně za ježkovský kánon. Lze předpokládat, že limitovaná edice vinylového dvojalba bude velmi rychle stejným kultovním předmětem jako předchozí nosič.
Generační protestsongy
V čem tedy tkvěla síla Čp.8 a Jaroslava J. Ježka obecně? Snad se laskavý čtenář nebude zlobit, když autor tohoto textu bude trochu osobní. Patří totiž k té generaci, kterou tato skupina oslovovala nejvíce, totiž k tehdejším teenagerům. Ježkovy písničky patřily k těm, které mladému člověku bez nadsázky pomohly uspořádat si životní hodnoty v době bouřlivě prožívané puberty na pozadí vrcholící normalizace a ve vševládné šedi pozdní komunistické totality.
Bohuslav Martinů? Prvotřídní jazzový bigband! Pavel Haas Quartet se vrací ke kořenům |
Jaroslav J. Ježek z velké části psal protestsongy. Ovšem pozor, nikoli ve striktně politickém slova smyslu, spíše ve společenském a hlavně generačním. Vyhraňoval se v nich proti starší generaci, které v podtextu dával za vinu marasmus, v němž jsme museli žít. Odpor proti konzumu, proti neustálému válečnému strašení, proti ekologickým průšvihům, proti zatuchlé atmosféře společnosti a pocitu osamění v ní. Jako zásadní protiváhu všem těmto negativům stavěl na první místo lásku, jeho milostné písně (Obrázek slunce, Hledání č. 3, Malé přání, Představy I. nebo Jabloňové pohlazení) patří ve své neokázalosti a upřímnosti k tomu nejpůsobivějšímu z písničkářské tvorby té doby.
Někomu mohou Ježkovy písničky možná připadat naivní, místy snad i trochu neohrabané a v hudebním zpracování trošku nedokonalé. Ale to všechno přebíjí, i z dnešního pohledu, jejich absolutní čirost. Otevřená výpověď člověka, který se potýkal s vrozenou vážnou nemocí a dobře věděl, že musí ze sebe co nejrychleji vydat to nejsilnější. A nejdůležitější.
