Otázka sexu a smrti

Tichomořský cvrček Teleogryllus oceanicus a americká moucha Ormia ochracea si dali dostaveníčko na Havaji. Oba druhy hmyzu sem pronikly poměrně nedávno a teď spolu vedou evoluční válku. V první fázi měla navrch moucha.

Rychle se naučila vystopovat samečky cvrčka podle jejich cvrkání. Šla po hlase a na dostiženou oběť nakladla vajíčka. Z těch se vylíhly larvy, které pronikly cvrčkovi do útrob a začaly jej pomalu vyžírat. Když mouchy dospěly, proklubaly se ze ztrápeného cvrčka ven, a definitivně jej tak zahubily.

Americká bioložka Marlene Zuková z University of California v Riverside studuje hmyz na havajském ostrově Kauai od roku 1991. Stala se tak svědkem muší invaze, které padalo za oběť stále víc a víc cvrčků. Typické cvrččí milostné písně zaznívaly po nocích rok od roku vzácněji a v roce 2003 zavládlo na lukách v blízkosti terénní výzkumné stranice děsivé ticho. Zdálo se, že mouchám padli za oběť poslední cvrčci.

Při noční procházce loukou však Marlene Zuková uviděla ve světle lampy, že se tráva cvrčky jen hemží. Žádný však necvrkal. Všichni byli „němí“. Záhadu objasnil detailní pohled na hrany cvrččích křídel. Chyběly na nich „hřebínky“, kterými o sebe cvrčci třou, a vyluzují tak nezaměnitelné zvuky. S hladkými křídly se v současnosti rodí kolem 90 procent samečků a ti nedokážou vyloudit jediný tón milostného songu. To byl pro Marlene Zukovou šok.

„V životě cvrččích samečků není nic důležitějšího než cvrkání,“ vysvětlovala americká bioložka v rozhovoru pro populárně vědecký časopis New Scientist. „Jak je teď najdou samičky? A jak se s nimi spáří, když už je neuslyší?“ Další pozorování ve volné přírodě odhalila, že rozmnožování cvrččí populace zajišťuje malá část samečků, kteří ještě cvrkat dokážou.

„Němí“ samci se kolem halasících soků shlukují v hejnech a páří se se samičkami, které přilétly za zvuky milostné písně. „Zpívající“ hazardéři se přitom ze všech sil snaží uniknout náletům parazitické mouchy. Dříve cvrkali už od soumraku a nenechali se ničím rušit. Teď zahajují svůj koncert, až když padne hluboká noc a zůstávají ve střehu. Stačí, aby zaslechli bzukot mouchy, a okamžitě utichnou.

Mutace zajišťující samcům hladká křídla se začala mezi cvrčky šířit koncem devadesátých let a rychle se prosadila, protože skýtá dokonalou ochranu. Pokud však zcela převládne, samice už „němé“ partnery nenajdou a cvrčci na Havaji vymřou. Zároveň by vymřely i mouchy, které neumějí klást vajíčka na jiné druhy havajského hmyzu.

Nelze však vyloučit, že v této kritické fázi přijdou s dalším převratným evolučním vynálezem mouchy a naučí se nějakým způsobem vystopovat i „němé“ cvrčky. Pak by už cvrkání nepředstavovalo o tolik větší riziko a křídla s hřebínky by mohla opět přijít „do módy“. Možná ale přijdou s další evoluční novinkou cvrčci a jejich samičky se naučí hledat „němé“ samce. Cvrčci stihli první inovaci během pěti let. Na výsledek evolučních závodů ve zbrojení mezi dvěma zástupci havajského hmyzu proto zřejmě nebudeme čekat dlouho.