Na jejím konci jistě viděl osvobozenou vlast, i když si byl jako voják z povolání vědom všech rizik, jež jej mohla touto cestou potkat. K dosažení tohoto cíle nemalou měrou přispěl, avšak domů se jako mnozí další nevrátil.
Narodil se 18. června 1911 v Ústí nad Labem jako druhorozený potomek manželů Václava a Růženy Hanzlíčkových. Jeho otec provozoval malou ševcovskou živnost a matka se starala o běh domácnosti s tím, že čas od času prováděla výpomocné práce. Život Hanzlíčkových nebyl vždy jednoduchým, a ne vždy si žili nad poměry – spíše naopak. I přesto, že šlo v kraji převážně osídleném německy hovořícím obyvatelstvem o rodinu starousedlickou, považovala se za Čechy a držela blízký kontakt s českými organizacemi. Život mladého Otty bezesporu ovlivnilo členství v tělovýchovné jednotě ústeckého Sokola, kde prohluboval svou lásku ke sportu. Zároveň spolu se svými přáteli položil v rodném městě základy skautingu.
Útěk přes Bodamské jezero. Oldřich Sedláček patřil mezi malou hrstku těch, kteří unikli z Dachau![]() |
Po povinné docházce na obecné škole se vyučil strojním zámečníkem na Všeobecné živnostenské škole pokračovací. Právě vzdělání v „černém řemeslu“ mu otevřelo cestu k vysněné kariéře vojáka. V roce 1930 se dobrovolně přihlásil do československé armády a po odvodu byl v říjnu téhož roku povolán k nástupu vojenské služby. Tu zahájil u Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově, kde procházel pilotním výcvikem.
V roce 1932 se stal absolventem školy pilotů a jeho první kroky vedly do Hradce Králové, kde působil u jedné z letek leteckého pluku 4. Dva roky nato odešel služebně na Slovensko, a to k leteckému pluku 3 „Milana Rastislava Štefánika“. Tam sloužil na letištích Vajnory a Piešťany, během mobilizace na polních letištích Chtelnica a Viglaš. Před nacistickou okupací v březnu 1939 létal jako pilot u Vojenského technického a leteckého ústavu v Letňanech (nyní součást Prahy).
Vlastenecky vychovaný mladík a četař československého letectva příliš dlouho neotálel a začal plánovat útěk z Protektorátu Čechy a Morava s cílem zapojit se do protinacistického odboje v zahraničí. Tou dobou bydlel v pražských Holešovicích u své sestry Jiřiny, kam se po připojení československého pohraničí k Říši odebrali i jeho rodiče. Nedlouho před svými dvacátými osmými narozeninami, dne 9. června 1939, se v pozdních večerních hodinách rozloučil s rodinou a vydal se na cestu. Z Prahy odjel do Fryštátu a již 11. června úspěšně přešel hranice do Polska. O několik dní později odjel ve skupině několika mužů na československý konzulát do Krakova. Po krátkém pobytu v táboře Bronowice Małe na konci července putoval do přístavu Gdyně, odkud na švédské lodi Kastelholm odplul do Francie.
Velký útěk. Mezi letci, kteří obelstili nacisty a prchli tunelem, byl i Bedřich Dvořák![]() |
V Paříži čekal s dalšími letci na zařazení do Cizinecké legie a odeslání do Afriky, k čemuž ale kvůli vypuknutí války nakonec nedošlo. V polovině září byl odeslán na leteckou bázi v Chartres, kde jej čekalo přeškolení na francouzské stíhací letouny. Začátkem prosince nastoupil službu u Groupe de Chasse II/5 s legendární hlavou indiána ve znaku. S touto jednotkou zasáhl do bojových operací proti německé Luftwaffe, ve kterých se podílel na sestřelení nepřátelských strojů. Dne 18. května 1940 byl sám sestřelen německým stíhačem, ale zachránil se s pomocí padáku. Za své úspěchy v boji proti nepříteli byl vyznamenán francouzským Croix de Guerre s palmou.
Situace na frontě se stávala kritickou každým dnem, načež 20. června 1940 odletěl Otto Hanzlíček s jednotkou do Alžíru. Jeho další cesta vedla přes Casablanku, Gibraltar až začátkem srpna konečně dorazil do Velké Británie. Několik prvních dní setrval v táboře československých jednotek v Cholmondeley, než dále pokračoval na letiště Cosford a stal se příslušníkem dobrovolnické zálohy britského Královského letectva. Dne 19. září jako pilot rozšířil řady 312. československé stíhací perutě.
Talentovaný a úspěšný letec Otto Hanzlíček zahynul 10. října 1940. V průběhu cvičného letu, okolo 14:15, začal jeho stroj Hurricane z neznámého důvodu hořet. Použil proto padáku, avšak dopadl do bahnité zátoky řeky Mersey a utonul dříve, než mu mohla být poskytnuta pomoc. Jeho tělo bylo nalezeno až o několik týdnů později, jelikož jej silný proud zanesl zhruba osm kilometru od místa dopadu. Stal se prvním pilotem perutě, který v průběhu služby ztratil život. Poslední rozloučení s Ottou Hanzlíčkem proběhlo v římskokatolickém kostele v Allertonu. Je pochován na hřbitově West Derby v Liverpoolu. Posmrtně se mu dostalo hned několika významných poct, včetně povýšení do hodnosti plukovníka letectva.





















