V posledních dvou článcích této rubriky jsme se věnovali návrhům památníků a také stavbám a projektům architekta Otta Rothmayera (1892–1966), jehož 60. výročí úmrtí si letos v září připomeneme. Jak jsem slíbil, dnes se podíváme, co Plečnikův žák a spolupracovník vytvořil v areálu Pražského hradu.
V duchu svého učitele. Plečnikův žák Rothmayer navrhl jen několik staveb, jde ale o mistrovská díla |
Víme, že jeho slovinský učitel byl prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem pověřen v roce 1920 úpravami chátrajícího areálu naší nejvýznamnější památky a na tomto velmi obtížném zadání pak Jože Plečnik pracoval patnáct let. Leč byla to práce na dálku, projekty pro Hrad kreslil ve svém lublaňském domku a do Prahy zajížděl jen sporadicky, neboť měl ve slovinské metropoli rovněž řadu důležitých úkolů. Právě proto byla Rothmayerova práce při dohlížení na provedení jednotlivých Plečnikem zadaných prací velmi důležitá. Ostatně, v jeho pozůstalosti jsme těsně před zahájením Plečnikovy velké výstavy v roce 1996 objevili pravé poklady – Slovincovy skici, plány, pokyny.
Starý královský palác
Kromě dozoru nad prováděním hradních úprav, navržených Plečnikem, se však po roce 1930 dostal Rothmayer i k samostatným projektům, které samozřejmě průběžně konzultoval se svým učitelem. Jeho hradní intervence nezapřou Plečnikův styl, přesto se trochu liší, působí o něco subtilněji.
Zásadní prací byla především rekonstrukce tzv. Tereziánského traktu Starého královského paláce, která probíhala v letech 1930–1952. Dříve se uvažovalo o tom, že se celá stavba, táhnoucí se od Ludvíkova křídla až k Paláci šlechtičen, zbourá, protože zakrývala pohled na Starý palác, včetně oken Vladislavského sálu. Rothmayer nakonec objekt jen snížil a zbavil střechy, kterou nahradila vyhlídková terasa.
Kolik je na Pražském hradě památníků? Za malými, ale důležitými úkoly stojí architekt Rothmayer |
Pro ni navrhl i svá slavná křesílka z roxorové oceli, což je vlastně výztuž do betonu, již vyráběla známá švédská továrna. Nábytek se ale tehdejším – již komunistickým – představitelům Hradu nelíbil, a tak nakonec zůstal na Rothmayerově „kouzelné“ zahrádce (viz minulý díl), dnes je ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea.
Nejkrásnějším prvkem traktu je ale spirální schodiště, propojující terasy s vnitřkem Tereziánského křídla. Jeho horní část, krytá litinovým kloboukem, je viditelná ze zahrad, poté je již schodiště skryto, ale prohlédnout si je můžeme třeba oknem v patře traktu. Slavný rakouský architekt Boris Podrecca tehdy prohlásil, že krásnější moderní spirální schody nezná. V Tereziánu ale najdeme celou plejádu dalších působivých detailů, jako jsou okna, kování, zábradlí nebo cihlové klenby. Schody jsou bohužel pro návštěvníky uzavřeny, ale horní část je možno vidět z vyhlídky Starého paláce.
Dalším významným dílem jsou Rothmayerovy úpravy interiérů Nového paláce, které souvisely s přípravou návštěvy rumunského krále Karola. Pro něj a jeho doprovod byly adaptovány prostory tzv. jižního čestného výběžku, u nichž architekt navrhl nový výtah s válcovou kabinou, opět skvělé dílo.
Od staršího Plečnikova prezidentského výtahu, který byl součástí bytu TGM, se odlišuje opět větší subtilností a modernějším designem, charakteristickým pro třicátá léta. Rothmayer dále navrhl vestavěný nábytek, malou toaletu u reprezentačních salonů nebo vstupní partie do kanceláře prezidenta ze III. nádvoří a spolu s Plečnikovým nástupcem na postu hradního architekta Pavlem Janákem upravil prostor u vstupu do salonů na úrovni prvního patra (tzv. Janákova síň). Mimo Hrad rekonstruoval domek medvědáře v Jelením příkopu, tzv. Klárovu vilu na Opyši nebo vstup na Svatováclavskou vinici od Starých zámeckých schodů, v Lánech pak navrhl budovou pro Lesní správu.
Vlastní síň před vyhnáním
Po válce Rothmayer ještě před svým nuceným odchodem z Hradu projektoval rozlehlou síň v západním křídle paláce, která dnes nese jeho jméno a jež navazuje na Plečnikovu sloupovou síň a na ni napojenou Klínovou chodbu se vstupem do Španělského sálu. Krátce po dokončení bohužel zanikl další prostor pod Rothmayerovým sálem, zvaný Karnak.
Z rozpadlé továrny galerie či dětské centrum. Jak se proměňují industriální areály |
Tady vznikla po roce 1960 hradní galerie podle návrhu architektů Františka Cubra a Josefa Hrubého. I v rámci této galerie ale bylo zachováno jedno Rothmayerovo dílo. Je to tzv. nebíčko – modro-zlatý dřevěný strop jednoho z výstavních sálů. Skromný architekt musel na prahu padesátých let Hrad opustit a jeho jméno pak bylo na několik dekád víceméně zapomenuto.
Práce, které pro tuto památku vykonal, jsou po letech opět oceňovány.
