Když byl před dvanácti lety, v březnu 2013, zvolen papežem argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio, prohlásil, že jej kardinálové šli hledat až na konec světa.
Ve vzpomínkách vášnivého fotbalového fanouška nemůže chybět kapitola věnovaná „ruce Boží“, tj. neregulérnímu gólu argentinského útočníka Diega Maradony.
První papež z Latinské Ameriky, potomek italských imigrantů, byl mimo své působiště neznámou postavou, přestože v předchozím konkláve roku 2005 byl hlavním protikandidátem vlivného německého kardinála Josepha Ratzingera. Když o osm let později papež Benedikt XVI. nečekaně rezignoval, měl šestasedmdesátiletý Bergoglio již podanou povinnou žádost o uvolnění z úřadu arcibiskupa v Buenos Aires a těšil se na zasloužený odpočinek. Kvůli svému věku nepatřil k favoritům, i když na sebe upozornil projevem během zasedání kardinálů před konkláve, ale jeho zvolení probudilo nebývalý zájem o postavu nového papeže.
Autoři se předháněli s vydáváním nových textů a knih, aby tento zájem uspokojili: do té doby existovaly v podstatě jen dva knižní rozhovory, z roku 2010, oba ve španělštině. Argentinský kardinál neměl komunikaci s novináři příliš v oblibě, i když si jejich práce vážil. Šlo o jeho osobní postoj a nechuť sama sebe prezentovat; s tím ostatně zápasil i v prvních letech svého pontifikátu.
