Vlivem sedavého způsobu života trpí bolestmi zad. Ze stejného důvodu často přibývají na váze. Věčným popojížděním myší si způsobují syndrom karpálního tunelu. Klimatizace zase bývá příčinou nachlazení.
Mezi častá nebezpečí se řadí i pořezání papírem. Skupina fyziků vedená Kaarem H. Jensenem z Dánské technické univerzity teď zevrubně prozkoumala mechaniku těchto úrazů.
„Pořezal jsem se o papír mnohokrát a upřímně řečeno mě to začínalo štvát,“ řekl Jensen časopisu New Scientist.
Se svými spolupracovníky sestavil malého robota. Přístroj pak testoval následky střetu papíru s kouskem balistické želatiny. Tento materiál se totiž hodí k napodobení lidské pokožky.
Druhů papíru bylo opravdu hodně. Vědci vyzkoušeli papír, na který se tisknou časopisy, hedvábný papír, stránky knih, vizitky, papíry do tiskáren, vytištěné fotografie a tak podobně.
Jako nejnebezpečnější jim vyšel materiál o síle 65 mikrometrů při střetu s pokožkou pod úhlem patnáct stupňů. Používá se v jehličkových tiskárnách. Tiskne se na něj ale i velká část vědeckých časopisů.
Badatelé navrhli i matematický model, který riziko vzniku řezance předpovídá. Pořezání podle něj mohou zabránit dvě události. Pokud je papír dostatečně tenký, při styku s pokožkou se ohne. Když je příliš silný, tlak nárazu se rozloží. K poranění proto nedojde.
Papír o tloušťce 65 mikrometrů spadá mezi tyto dvě kategorie. Jensen a jeho spolupracovníci ověřili jeho využití k výrobě jednoduchých recyklovatelných nožů.
Jejich papírová čepel se výborně osvědčila při krájení okurek, jablek nebo kuřecího masa. Funguje ale jen, dokud zůstane suchá. Podrobnosti objevu momentálně čekají na vydání v časopisu Physical Review E.
