Meandry řeky Purari jsou točité, spletité. Delta tohoto i dalších vodních toků (Kikori, Era, Turama) ústí do Papuánského zálivu, který je už na dohled severní Austrálii – vzdálenost činí jen pár set kilometrů. A právě v tomto zálivu žilo několik papuánských kultur, které vytvořily poměrně jednotný umělecký styl, byť se drobně liší.
Pro tyto lidi, jež Evropané poznávali teprve od 19. století, byly charakteristické dlouhé domy; některé měly až 185 metrů! Též mívali předlouhé kánoe pro cesty po řekách i moři, klany vedli dědiční pohlaváři a žili hodně složitý obřadní život. Jedním z jeho odlesků bylo – a dodnes je – fantastické „umění“, výtvory.
Papuánský záliv proslavil též lov lebek u některých etnik, který s tamními rituály úzce souvisel. Jedním ze známých typů „uměleckých předmětů“, hezky vyřezávaných a zdobených figurami, jsou totiž ploché držáky lebek (agiba), jež používali lidé Kerewa. V posvátných domech dubudaima mívali relikviáře ukořistěných hlav; podle etnografů v některých případech schraňovali až 700 lebek!
