Dalečín je obec v okrese Žďár nad Sázavou na Českomoravské vrchovině. Najdeme tu stejnojmennou zříceninu hradu nebo kostelík sv. Jakuba Většího, v němž byly před časem objeveny krásné středověké fresky.
Stopu – a velmi výraznou – ale v této vesnici zanechala i meziválečná éra. Na okraji Dalečína stojí jedna z nejvýznamnějších vilových staveb ve stylu avantgardního funkcionalismu na našem území. Rozlehlý rodinný dům v romantické zahradě si tu v letech 1936–1939 nechal postavit podnikatel Gustav Jarošek (1897–1941), majitel zdejší továrny na přízi GuJa. Původně to byla papírna, ta však vyhořela do základů. Objekt pan Jarošek koupil, postupně přestavěl pro nový účel a následně se rozhodl, že si na kopci nad svou továrnou postaví i rodinnou vilu. Obrátil se proto v polovině třicátých let na kyjovského rodáka a svého vrstevníka architekta Ludvíka Hilgerta (1895–1967).
Velká příležitost
Hilgert byl Plečnikovým žákem na pražském umprumu, což je patrné především na jeho rané tvorbě – třeba na objektu kina (dnes modlitebna) na náměstí Barikád na Praze-Žižkově, které ve stylu art deco navrhl se svým spolužákem Janem Václavíkem, na škole v Brodku u Konice nebo v přestavbě parteru domu na klenotnictví v Rytířské ulici 3 na pražském Starém Městě (spolupráce se sochařem Bedřichem Stefanem, autorem plastik dívek u vstupu).
Další Hilgertova tvorba však již směřovala k funkcionalismu. Projektoval několik činžovních a rodinných domů v Praze, z nichž vyniká vila v ulici Nad Krocínkou 66 v katastru Vysočan, dále dvě dvojvily (včetně vlastní) v ulicích U Tenisu 3–5 v Košířích a U Dubu 24–26 v Braníku, významné jsou i jeho vsetínské stavby: budova spořitelny, jejíž plány vypracoval s žákem Pavla Janáka Antonínem Tenzerem, a Rodingerův obchodní dům. To jsou již příklady pozdního, tzv. emocionálního funkcionalismu třicátých let.
Nostalgický šperk v srdci Prahy. Legendární kavárna hotelu Evropa se po letech otevírá veřejnosti |
Jaroškova vila v Dalečíně tak pro Hilgerta byla další skvělou příležitostí. Tvoří ji bílý horizontální kubus na prudkém svahu, kontrastující s romanticky pojatou zahradou a ozvláštněný arkýři, lodžiemi, markýzou, luxfery a především motivem spirální rampy, spojující zahradu s terasou patra. Dům má samozřejmě plochou střechu se slunečními terasami, původně měl také bílou vápennou omítku (kterou později nahradil nevzhledný břizolit), objevují se tu však i plochy v cihlové barvě. Okenní rámy, zábradlí a další kovové prvky byly opatřeny tmavomodrým nátěrem. Nechyběly tzv. nautické motivy, převzaté funkcionalisty z moderních parníků – trubková zábradlí, rampové schodiště, kruhová okénka.
Válka a totalita
Hlavní obytný prostor, tedy piano nobile, se nacházel v prvním patře. Tady byl k jihu orientovaný obývací pokoj se zimní zahradou, jídelna a pracovna, oddělená posuvnými skleněnými dveřmi. Do zimní zahrady se bylo možno dostat také z venkovní rampy přes přilehlou terasu. Našli bychom tu i malou kuchyni. Velkorysou schodišťovou halou bylo možno dále vystoupat do druhého patra, kde byla ložnice rodičů, syna a dcery, malá terasa, pokoj pro hosty s balkonem a samozřejmě také koupelna a šatna. Ze střešní nástavby pak byla přístupná obytná terasa. V přízemí se nacházel byt správce a pokojík pro služku, orientovaný do zahrady, v do terénu zapuštěné části sklep a sklad uhlí.
Rodina si však pohodlný dům neužila dlouho. V roce 1941, tedy pouhé dva roky po kolaudaci, byl Gustav Jarošek zatčen gestapem a později popraven za protistátní činnost v brněnských Kounicových kolejích. Ani po válce se situace příliš nezlepšila, v roce 1948 byla vila zkonfiskována a staly se z ní administrativní prostory, poté sídlo dětského domova a nakonec ordinace lékaře. Z původního vybavení se proto zachovaly jen fragmenty: část knihovny v pracovně, lampa v obýváku, krbová mříž, schodiště, dveře a okna, dřez a keramický obklad v kuchyni, vestavěné skříně nebo kulaté lampy v ložnici. Dnes je dům v majetku firmy GAMA, která tu zájemcům umožňuje přespání, nicméně na citlivou rekonstrukci cenná stavba zatím stále čeká.
Ani poválečné osudy architekta Ludvíka Hilgerta nebyly jednoduché. Projektoval několik školních a zemědělských staveb na jižní Moravě, v průběhu padesátých let však byl obviněn v zinscenovaném procesu a uvězněn. Později se sice tento nadaný Plečnikův žák dočkal rehabilitace, ale nikoli skutečné satisfakce.
A pokud vám zní jméno Hilgert povědomě, vězte, že jeho synovcem byl nedávno zesnulý Luboš Hilgert – úspěšný reprezentant ve vodním slalomu, na jehož úspěchy navázali i jeho synové Ivan s manželkou Marcelou a Luboš a jeho žena Štěpánka, v další generaci pak vnuk Luboš a praneteř Amálie.
