Potom jsem proletěl vysokonapěťovým elektrickým vedením, a jak jsem se mihnul kolem ocelového stožáru, pudem sebezáchovy jsem pustil všechny páky, zvedl ruce i nohy nahoru a zakryl si hlavu. Znovu jsem byl u země a už se schylovalo k havárii, když se mě opět ujal můj anděl strážný a zčistajasna se motor jakoby zázrakem znovu rozběhl.“
Část vzpomínek stíhacího pilota britského Královského letectva (RAF) Františka Mareše na letecký souboj z dubna 1941 jen krátce přibližuje pravděpodobně nejdramatičtější moment služby tohoto úspěšného československého letce, jehož výročí narození si v tomto týdnu připomínáme.
Okupace a útěk do zahraničí
Narodil se 29. července 1919 v malé obci Libětice nedaleko Sušice v západních Čechách. Školní docházku nastoupil ale v Plzni, kam se jeho rodiče odstěhovali za prací. Otec se živil jako analytický chemik a matka pracovala na porodnickém oddělení jako zdravotní sestra. Po obecné škole docházel František na měšťanku, na kterou navázal pokračovací školou a vyučil se elektromechanikem a strojním zámečníkem. Kromě dobrého vzdělání chtěl také létat, načež se přihlásil do Západočeského aeroklubu. V roce 1937 složil potřebné zkoušky pro získání civilního pilotního průkazu a o rok později byl odveden do československé branné moci. Sloužil na letišti v Hradci Králové, a to až do okupace nacistickým Německem v březnu 1939.
Ve všem první. Antonín Velebnovský zasáhl do posledních dní slavné Bitvy o Británii |
Právě okupace pro něj představovala jeden z nejsmutnějších okamžiků v jeho dosavadním životě, proto se rozhodl utéct do zahraničí s myšlenkou zapojení se do protinacistického odboje. V polovině června 1939 opustil své zaměstnání ve Škodových závodech a překročil se skupinou dalších hranice s Polskem, kde se přihlásil na československém konzulátu v Krakově. Po několikatýdenním pobytu v táboře Bronowice Małe odplul koncem července z přístavu Gdyně lodí Kastelholm do Francie. Měsíc a půl po vypuknutí války byl zařazen do francouzského vojenského letectva a odeslán na základnu Bourges, kde procházel pilotní školou. Koncem ledna 1940 odjel do Avordu a zahájil stíhací výcvik. Do leteckých bojů se však jako velká část československých letců nestihl zapojit a po ústupu odjel 20. června evakuační lodí do Velké Británie.
Na začátku srpna 1940 byl František Mareš přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a před nástupem k jedné z perutí musel absolvovat ještě nezbytný operační výcvik. Jednotkou, u které od listopadu 1940 do března 1942 působil, se stala 601. stíhací peruť. Do jak svízelných situací se mohl pilot u této jednotky dostat, by mohl ilustrovat operační let 12. dubna 1941 nad okupovanou Francií, kdy se po leteckém souboji s nepřátelskými stíhači vrátil na domovskou základnu se střepinami v obličeji a na ruce, bez ostruhového kola, s padesát stop dlouhým kusem drátu zaháknutým za krytem chladiče a s více jak dvěma sty zásahy v trupu a křídlech svého stroje Hurricane. Po zotavení se mu již 16. května podařilo sestřelit nad kanálem La Manche Messerschmitt Bf 109.
Ceněné britské vyznamenání
Od března do května 1942 létal František Mareš u 610. stíhací perutě, kde zaznamenal podíl na sestřelu dvou německých strojů a jednom pravděpodobném sestřelu. Uvedených úspěchů dosáhl během pouhých tří dnů. Poté byl krátce zařazen nejdříve k 313. československé stíhací peruti, odkud byl již v červnu přemístěn k další československé jednotce, 312. stíhací peruti. V září odešel na zasloužený odpočinek u nebojové jednotky, kde jako pilot přepravoval opravené stroje zpět k bojovým útvarům. V tomto období obdržel za své zásluhy jako jeden z mála Čechoslováků také vysoce ceněné britské vyznamenání Distinguished Flying Medal.
Život plný překážek. Co vše ovlivnilo dráhu příslušníka britského Královského letectva Františka Jirouška |
Polovina března 1943 pro Františka Mareše znamenala návrat k bojovým operacím. S 312. perutí ale příliš dlouho nelétal, jelikož byl za účast na protestu za zlepšení poměrů pilotů potrestán přeřazením k výcvikové jednotce. Ve funkci instruktora působil na různých místech až do roku 1944. Tehdy byl v červenci přeřazen k 310. československé stíhací peruti, kde setrval pouze do prosince, než kvůli následkům zranění z dubna 1941 musel operační létání opustit nadobro.
Po konci války a návratu do Československa se vyznamenáními ověnčený hrdina v rodné vlasti příliš dlouho nezdržel. Po demobilizaci vycestoval zpět do Velké Británie, kde žila jeho manželka s dětmi a již v roce 1946 získal britské státní občanství. Později se usadil ve městě Yelverton, hrabství Devon, kde začal provozovat autoservis a garáže. Ve volném čase i nadále létal jako plachtař a předával své zkušenosti mladším generacím. Po sametové revoluci byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě.
František Mareš zemřel 10. února 2008.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
