Musel to být neobyčejný život. „Jmenuji se Alonso Ramírez a mým rodištěm je hlavní město San Juan na ostrově Portoriko, jenž nyní nese toto jméno, ale dříve se nazýval Borriquén, a odděluje Mexický záliv a Atlantský oceán. Město se proslavilo lahodnou vodou, jíž se zde mohou občerstvit a zásobit všichni, kdo se plaví ze starého do Nového Španělska, nádhernou zátokou, nedobytnou pevností zvanou El Morro, která město střeží,“ začíná vyprávění dobrodruha, jenž se z chudnoucího „bohatého přístavu“ (doslovně Puerto Rico) vydal už jako třináctiletý za štěstím do Mexika. Naskočil roku 1675 na loď a vyrazil do světa.
„Mezi tím, co ukořistili, byla i paže člověka. Z ní si každý pirát ukrojil malé sousto, takže celou paži snědli a vychvalovali si chuť výtečného masa a připíjeli na zdraví.“
A nemohl tušit, jak daleká to bude cesta! Po letech žití ve velkých městech Puebla de los Ángeles a v Mexiku (vyrostlém na aztéckém Tenochtitlánu) pracoval i v Oaxace, kde směňoval zboží s Miši, Čontaly či Cuicateky. Pak se vydal zpět do Ciudad de México, aby se v tamní katedrále oženil s pannou Franciskou Javierou, osiřelou dcerou doni Maríi de Poblete. Stalo se tak 8. listopadu 1682, což – jak uvidíme – bude krajně důležité. Choť však Alonsovi záhy zemřela hned při prvním porodu.
